Co si o nás asi myslí kytky?

Co si o nás asi myslí kytky?

13. 6. 2013

Nedělní dopoledne vypadalo jako hezký letní den. Vydoloval jsem z kůlny elektrickou sekačku a sotva oschla rosa, pustil jsem se do zušlechťování trávníku. Přitom jsem si vzpomněl na něco, co jsem zažil a svou neuvěřitelností to jistě zaujme i vás.

Kdysi, před lety, jsem se přihlásil do svazu zahrádkářů a po několika letech jsem dostal do užívání několik metrů čtverečních zeměkoule na Trojském ostrově v zahrádkářské kolonii. Protože tam zpočátku nebyl elektrický proud, pořídil jsem si sekačku na trávu na ruční pohon. Sekačka se tlačila a otáčející se kola poháněly vřeteno s noži. Když vřeteno dostalo otáčky, létala tráva pěkně vysoko. Ale žádný velký výkon. Tak jsem trávu nemohl nechat přerůst a musel jsem sekat dost často.

Trávník zelený, posetý žlutými hlavičkami pampelišek. Jak jsem tam běhal se sekačkou, létaly střapaté hlavičky pampelišek na všechny strany. S výsledkem jsem byl spokojen. Angličtí lordi mívají něco podobného kolem svých sídel. Ale opakování je matkou trávníku, a tak jsem sekal po několika málo dnech znovu a znovu. A vždy nové pampelišky a jejich dekapitace.

Až jednou jsem se opět opřel do sekačky a roztočil vřeteno.

Ale co se to stalo?

Sekačka zastřihává úhledně trávník na ježečka, ale pampelišky si dál sedí mezi lupeny a tentokrát mi jejich květy nelétají kolem hlavy. Přejel jsem trávu znova a se stejným výsledkem. Záhada.

Když k vyřešení nepřispělo stisknutí brady mezi palcem a kloubem ukazováku, ani poškrábání na hlavě, klekl jsem do trávy a sklonil hlavu k zemi. Pampeliškové květy skutečně nedorostly do stříhané výšky. A dokonce jejich stvol, normálně rovný jak slámka, vytvořil pod květem dokonalou spirálu, za kterou by se nemuselo stydět ani péro budíku.

Pampelišky během té krátké doby, po kterou kvetou, poznaly, jaké nebezpečí hrozí vyčnívajícím květům a našly řešení.

Tato drobná příhoda dost podstatně změnila můj vztah k rostlinám. Rostliny vůbec nejsou tak hloupé, jak si myslíme.

duchovno květiny
Autor: Redakce i60
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
Já si květinami doma povídám a myslím že to má úspěch. Mám pocit, že když nějaké pohrozím, nebude-li se víc snažit, že ji zlikviduji, obvykle se zlepší její stav. Také je hodně chválím, když mi děla´jí radost.
Jiří Libánský
Můžeme si povídat třeba i s kameny. Ovšem vzhledem k jejich hodně odlišným (nižším) rozsahům funkčních frekvencí je to pro nás velmi náročné. Ale někdy to jde. Rostliny jsou nám v tom mnohem, mnohem bližší. O zvířátkách nemá cenu ani hovořit, to je jasné, s těmi si můžeme porozumět dokonale.
Jitka Chodorová
Povídám si hlavně s vnuky a kytičkami,taky s naší boxerkou Ladynou,jinak se mnou nikdo nechce moc hovořit.Kytičky jsou za mou péči velmi vděčné,krásně kvetou.
Zuzana Pivcová
Rostliny jsou přece také živé, to je známo. Já s nimi sice narozdíl od zvířátek moc neumím, ale vážím si jich. Kolikrát už mi pomohly jako bylinky!
Jana Šenbergerová
Moc zajímavá zkušenost. Moje květiny mě neodměňují květy za péči, ale upozorňují na sebe krásnými květy, když na ně občas zapomenu.
Růžena Antlová
To tedy hloupé fakt nejsou.Já si s nima normálně povídám a asi za moji pozornost k nim se mi odmění krásnými květy a rostou jak z vody.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.