Antonín Nebuželský
2.5.2021 19:26
Všechno co tady píšete mi chutná. A ostatní taky. A šťasten jsem, když do ucha mi chladná voda šplouchá :-)
Lenka Kočandrlová
2.5.2021 14:51
Banány moc nemusím, jsou takové matlavé,raději mám mandarinky. Ořechy jím,miluji makadamiové,kešú, slané mandle,para,vlašské,lískové i piniová jádra. Čokoláda ,to nejde jeden čtvereček: buď jí sním na posezení,nebo někdy půl napůl. Taky vieneta není špatná. Jenže všechno se přejí...
Martin Vrba
2.5.2021 14:10
Může nám jídlo zvednout dobrou náladu? Možná ano, ale nezvratné (i přímo zvratné) důkazy máme jen o tom, kdy se mu podařilo mnohokrát zvednout jen žaludek. :( ble - ble
Dana Puchalská
2.5.2021 07:54
Mám ráda ořechy, čokoládu i banány. A podle článku jsem určitě nejšťastnější člověk kterého znám. Ale špenát nejím prostě mi nechutná.. ano, mýty o potravinách jsou leckdy víc než podivné.
Věra Ježková
1.5.2021 16:26
Jídlo náladu zvednout může, dobrou zvedat nepotřebuju. Na mne funguje spolehlivě hořká čokoláda.
Jana Šenbergerová
1.5.2021 14:19
Většinou mívám chuť na ty potraviny, ve kterých je to, co mi zrovna v organizmu chybí. Asi jsem nadmíru šťastná, protože coby požíračka ořechů a čokolády ve velkém, teď na ně nemám ani chuť. Pravdou je, že denně jím banán a chutnají mi vejce. Klidně i syrová. Ta jsem měla ráda vždycky.
Jana Šenbergerová
1.5.2021 14:19
Většinou mívám chuť na ty potraviny, ve kterých je to, co mi zrovna v organizmu chybí. Asi jsem nadmíru šťastná, protože coby požíračka ořechů a čokolády ve velkém, teď na ně nemám ani chuť. Pravdou je, že denně jím banán a chutnají mi vejce. Klidně i syrová. Ta jsem měla ráda vždycky.
Martin Vrba
1.5.2021 14:10
Jo – vzpomínám si na doby dětství – kdy v 50. letech bylo jakékoli jídlo v naší šestičlenné rodině těsně po výplatě pro nás tím největším štěstím. Večer před výplatou nás udělalo šťastným, když se našla někde v oděvu zapomenutá desetikoruna, za kterou se dalo koupit v automatu Svět poměrně dost (13 Kčs/kg ?) obyčejného a zakouřeného bramborového salátu. Před výplatou jsem byl také jen jeden z mála, který nešel odnést ve školní jídelně na tu hromadu nedojedených jídel: hrachovou kaši, šunko fleky, rizoto, krupicovou kaši, rýžový nákyp . . . Vždy totiž záleží na okolnostech a opravdu platí, že: „HLAD JE NEJLEPŠÍ KUCHAŘ“. Nyní, v době relativního dostatku, při našich rodinných oslavách nám rozzáří tváře s železnou pravidelností pečená kachní prsa se zelím a bramborovým knedlíkem. „To z nás endorfiny doslova tečou a tak je zavařujeme do sklenic na horší časy.“ Stačilo to nyní jen napsat a už sliním, jako ten Pavlovův čokl. Ale nedávno jsem si udělal obyčejné škubánky s mákem a při vzpomínce na maminku, jak nám je dělala ona, jsem se cítil vrcholně šťastný, měl jsem pocit, že tu byla chvilku se mnou. Ano – ono také záleží nejen co jíme, ale s kým to jíme. Dobrou chuť.
Anna Potůčková
1.5.2021 13:59
Ano, zejména pak v zaměstnání, nebot to jsou nejlepší chvíle, když má člověk před sebou jídlo a zejména pak to, na které se těšil.
Jaroslav Holý
3.9.2013 15:10
Já jsem nejšťastnější, když jím. A tak pro mě jsou všechny potraviny šťastné. A jedna z nějšťastnějších je třeba pečené kolínko či žebra, pěkně předem naložená.