V letech 1933 až 1942 hrála ve více než čtyřicítce filmů, než sama skončila, aby nemusela účinkovat v německých filmech. Před kameru se vrátila koncem 50. let, ale už jen v epizodních rolích.
Burian: Nabízím 1500 měsíčně
Vzrůstem malá, ale jinak nepřehlédnutelná Ferbasová rozdávala smích a dobrou náladu a v době její největší slávy byla miláčkem publika – v roce 1938 se o ní dokonce psalo jako o nejoblíbenější hvězdě českého filmu. Rodačka ze Sukorad u Jičína už od střední školy svým komediálním talentem bavila spolužáky. Její nezkrotný temperament ale vedl i k vyloučení z plzeňského gymnázia, takže odmaturovala na obchodní akademii.
Její hereckou kariéru odstartoval Vlasta Burian, do jehož divadla přišla původně pracovat jako sekretářka. „Poslyšte, nechtěla byste si to vyzkoušet na jevišti?“ změnil její pracovní zařazení Burian. „To byl šok! Nikdy jsem na jevišti nestála, ani ochotnické divadlo jsem nikdy nehrála, jenže on mi nabídl takovou gáži, že jsem bez mrknutí oka souhlasila,“ vzpomněla Ferbasová. Burian jí nabídl plat 1500 korun, což tehdy údajně neměli ani Plachta či Filipovský u Voskovce a Wericha.
Na filmovém plátně debutovala Ferbasová v roce 1933 roličkou v hudebním filmu V tom domečku pod Emauzy. Z epizodních rolí se ale brzy dostala k postavám hlavním a scenáristé psali role přímo pro ni. V českém filmu tehdy nahradila Anny Ondrákovou v úlohách temperamentních komiček a častými rolemi rozpustilých dcerušek, jež působí řadu zmatků, se zařadila do škatulky "roztomilých diblíků". To ji sice nevyneslo velkou chválu od kritiky, ale diváci svou "Ferbasku" milovali.
Po boku Haase či Nového
K jejím nejznámějším rolím patří nemanželská dcera, která obrátí naruby život v prudérní rodině svého otce, ve snímku Mravnost nade vše. V něm se stejně jako například v komediích Tři muži ve sněhu či Andula vyhrála objevila po boku Huga Haase. K dalším známějším patří komedie Uličnice či Falešná kočička, v níž si jako ve filmu Dědečkem proti své vůli zahrála po boku Oldřicha Nového, či komedie Provdám svou ženu s Burianem.
V roce 1942 se Ferbasová rozloučila komedií Zlaté dno, v níž byl protagonistou rovněž Burian. Nechtěla hrát v německých filmech, a tak po svém druhém sňatku, s architektem Josefem Pálkou, hereckou kariéru za války sama ukončila.
„Nějaký čas po válce za mnou přišli, že prý bych měla být někde organizovaná. Protože jsem bydlela na Václavském náměstí, šla jsem se přihlásit tam, kam jsem to měla nejblíže – do strany národně sociální. Brzy nám zkonfiskovali majetek, sebrali byt, zaplatili jsme půl milionu pokuty a manžel byl čtyři roky zavřený,“ vzpomněla Ferbasová na poválečné události.
Smutný konec velké hvězdy
Do filmových ateliérů se vrátila až koncem 50. let a už jen v epizodních úlohách, například ve filmu Poslušně hlásím či v přepisu Čapkovy povídky Čintamani a podvodník. V roce 1969 hrála i ve dvou filmech, které skončily v trezoru – Skřivánci na niti a Případ pro začínajícího kata. Po dlouhé době se v 60. letech vrátila též na divadelní prkna: v Činoherním klubu účinkovala ve hře Seana O'Caseyho Pension pro svobodné pány v režii Jiřího Krejčíka a zahrála si i ve stejnojmenné televizní a filmové verzi této hry.
Poslední rolí Věry Ferbasové na stříbrném plátně byla všetečná tetička v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje! v roce 1974. Dva roky nato 4. srpna 1976 v nedožitých třiašedesáti letech zemřela. Na sklonku života žila tato kdysi veseloherní hvězda nevesele. Děti neměla, po smrti manžela přišla o dům v Ládví u Prahy a skončila v garsonce na sídlišti, kde si po její smrti sousedé několik dní nevšimli, že nevychází ven…
