K úctyhodným devětaosmdesátinám gratulovali svému kolegovi Otakaru Brouskovi (narozen 28. září 1924) jeho přátelé i kolegové. Do Nostického paláce v Praze za ním přišli především spolupracovníci z Divadla na Vinohradech, na jehož jevišti působí už čtyřiapadesátou sezonu.
Křest alba Všechno si pamatuju
Viktor Preiss, který s ním a rovněž přítomným Františkem Němcem léta exceluje v úspěšné inscenaci Jistě, pane ministře, pokřtil album jubilantových vzpomínek a vyprávění Všechno si pamatuju. Vzniklo právě pro tuto příležitost v nakladatelství Kanopa.
Nahrávka na CD trvá tři a půl hodiny a je sestřihem zhruba dvakrát tak dlouhého záznamu, který s oslavencem v hostivické restauraci U Koruny pořídily jeho děti Otakar Brousek ml. a Jaroslava Brousková a manželka Luka Rubanovičová. Hudbou ji doplnil jeho vnuk Ondřej Brousek.
Desítky vzácných gratulantů
„Je to nádherné a dojemné. Když to budeme poslouchat, získáte dojem, že k vám vstoupil člověk, který má tomu životu co říci,“ řekl přítomným vydavatel Václav Knop. Byli mezi nimi Petr Kostka s Carmen Mayerovou, Petr Štěpánek se Zlatou Adamovskou, Tomáš Töpfer, Jaromír Meduna, Gabriela Vránová, Alfred Strejček, Eliška Balzerová a desítky dalších. Přišli také režiséři Karel Weinlich, Hana Kofránková a Viktor Polesný. Na kytaru zahráli otec a syn Rakovi, gratulací se připojil houslový virtuos Jaroslav Svěcený.
Kmotr alba Viktor Preiss si prý vzal „veselou kravatu“, protože veselý je i tento den, neboť Otakara Brouska považuje za druhého tátu. „Znovu se s tebou chci setkávat v jedné šatně,“ řekl.
Měl jsem namále, tak mi držte palce!
„Takové přivítání si snad ani nezasloužím,“ reagoval oslavenec. Syn Otakar zvaný Ťulda rozesmál přítomné, když líčil, jaké to je být potomkem takového muže:„V pěti letech je to bezva, v osmi úžasné, v patnácti se to nedá vydržet a v pětadvaceti to začíná být normálka. Teď po padesátce je to super. Je jakýmsi majákem, který vždycky svítil a odolával všem vlnám mého tápání uměleckého i lidského.“
Oslavenec všem připil „na život“ a přiznal, že letos před prázdninami měl namále: „Jak ale vidíte, jsem tady a snažím se dělat všechno proto, abych byl opět s vámi. Držte mi palce, aby to pokračovalo – byť pomalými kroky. Abych se mohl opět podívat za vámi do divadla.“
Na Vinohradech má v šatně stejné místo od roku 1959
Mezi gratulanty byl i Jiří Hromada jako prezident Herecké asociace, která v roce 2004 ocenila Brouskovo celoživotní mistrovství v činohře cenou Thálie. Brousek je doyenem pánského souboru vinohradského divadla. Nastoupil sem po působení u ochotníků a pak v kladenském divadle, kam byl přijat jako herec a inspicient. Od roku 1946 byl členem Studia Národního divadla, kde sledoval při práci výkvět českého herectva.
Na Vinohradech sedí od roku 1959 ve stejné šatně na jednom místě, na jevišti vytvořil přes 120 rolí. I když film byl k němu macešský, vynahradil si to v rozhlase, v televizi, v dabingu, kde získal v 90. letech cenu za celoživotní práci, a především v recitačním umění. Vždy totiž vynikal svým charakteristickým hlasem a precizní dikcí.
