Byla to tehdy zvláštní situace, kdy se zdálo, že do Československa přichází po tuhých letech závan svobody. Vypadalo to, že komunistický režim částečně ustoupí od politiky tvrdé perzekuce a podobně jako v sousedním Polsku či Maďarsku umožní opozičním silám veřejně působit. I díky návštěvě francouzského prezidenta Françoise Mitterranda bylo před 25 lety, 10. prosince 1988 na Den lidských práv, poprvé od nástupu normalizace umožněno nezávislým hnutím uspořádat veřejné shromáždění.
Na Škroupově náměstí se sešlo pět tisíc lidí
Pět opozičních hnutí – Charta 77, Hnutí na obranu lidských práv, Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), Nezávislé mírové sdružení a České děti – oznámilo pražským úřadům úmysl zorganizovat 10. prosince na Václavském náměstí manifestaci ke čtyřicátému výročí Všeobecné deklarace lidských práv. Obvodní národní výbor v Praze 1 sice shromáždění v centru města zamítl, připustil ale jeho uspořádání na jiném místě Prahy. Po jednání s disidenty úřady povolily akci na žižkovském Škroupově náměstí.
Na rozdíl od předchozích demonstrací v srpnu a říjnu 1988 bezpečnostní složky tentokrát přímo nezasáhly. Zabránily ale v účasti Alexandru Dubčekovi, který měl „domácí vězení“. Podle tehdejších agenturních zpráv přišlo na Škroupovo náměstí 1800 lidí, agenti Státní bezpečnosti však odhadovali účast na 5000.
Shromáždění lidé vyslechli projevy Václava Havla, Ladislava Lise, Václava Malého a ostatních disidentů, vyjadřujících naději, že vedení státu ustupuje od násilného potlačování opozice. Před závěrečnou hymnou, kterou zazpívala Marta Kubišová, účastníci manifestace schválili deklaraci vyzývající k dodržování lidských práv, uznání činnosti pro nezávislé skupiny a propuštění politických vězňů.
Jakeš: Pokusy o konfrontaci nelze tolerovat
Jenže už první reakce oficiálních struktur ukázaly, že se jejich pohled na opozici nezměnil. O dva dny později manifestaci odsoudilo Rudé právo, podle kterého „řečníci demagogicky tvrdili, že občané nevěří státu a požadovali osvobození údajných politických vězňů“. Také generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš kritizoval tyto „pokusy jednotlivců a skupin o konfrontaci, které nelze tolerovat“.
Ve skutečnosti tedy komunistům nešlo o demokratické změny, jen se čistě pragmaticky chtěli vyhnout nepříjemnostem v zahraničí. Po shromáždění na Škroupově náměstí v Praze už úřady žádnou podobnou akci nepovolily a naopak v lednu následujícího roku se při rozehnání demonstrací při tzv. Palachově týdnu ukázala pravá tvář tehdejšího režimu. Opravdový zlom přinesl až pád komunistické totality v listopadu 1989.
Památná snídaně s francouzským
prezidentem byla důležitým gestem
François Mitterrand byl vůbec prvním francouzským prezidentem, který oficiálně navštívil Československo. Už při slavnostním přípitku 8. prosince 1988 na Pražském hradě zaskočil komunistické činitele svou zmínkou o tom, jak velký ohlas ve Francii vyvolalo Pražské jaro 1968. Větší rozruch ale vzbudila hned druhý den jeho snídaně na francouzském velvyslanectví s osmi představiteli československého disentu v čele s Václavem Havlem. Pro opozici znamenal tento přelomový krok oficiální uznání od hlavy jednoho z předních evropských států na domácí půdě.
