Psací stroje: už jenom
pěkná retro dekorace

Dlouhé roky jsme měli doma u rodičů krásný starý psací stroj Continental, na kterém moje maminka v mládí vyhrála několik soutěží v psaní na stroji na rychlost a bezchybovost. Byla sekretářka a uměla psát opravdu velmi rychle všemi deseti - jako blesk. Bratrovi na něm napsala diplomovou práci. A protože ráda četla, opisovala na stroji i některé oblíbené knížky. Pak je nechala svázat do krásných kožených vazeb. Ráda si je pročítám a vracím se k nim i dnes. Škoda, že psací stroj během stěhování před téměř třiceti lety rodiče darovali. Také jsem se na psacím stroji naučila psát, ale maminku jsem nikdy nepřekonala. Dnes už se kamarádím s počítačem a moje vnoučata ani nevědí, co byl psací stroj.

Když jsem psala na konci studia diplomovou práci, která byla v němčině, neměla jsem nikoho, kdo by mi text přepsal na stroji. Tak jsem si tehdy z ušetřených peněz koupila kufříkový Consul a příručku pro samouky Psaní na stroji všemi deseti. pomalu jsem to zvládla, diplomku jsem si napsala sama a znalost psaní na stroji všemi deseti, i když bych v rychlosti určitě soutěžit nemohla, se mi hodí i na PC. A moje sestra, které počítač nějak k srdci nepřirostl, používá můj starý Consul na psaní některých textů snad dodnes.

Mám doma hodně starou Zetu, stále funkční a občas používanou, když selže PC nebo dojde toner, jako bych ji našla. A to si s ní už několik let o prázdninách hrají vnoučata. Můj obvodní lékař zřejmě píše na ještě starším psacím stroji, budu se muset kouknout, na jakém, až tam zase zajdu. :-)