Nebojte se stříbrňáků

Pane Libánský, vraťte se už !!!

Jak jsem psal, že se stříbrňáci nevyskytují v přírodě, tak o jedné vyjímce vím. Na pozemku rekreačního střediska Geofond stříbrňáka několikrát viděli mezi stromy. Nevěřil jsem tomu. Nedávno mi kamarád psal, že areál je v rekonstrukci a v místech, kde viděli stříbrňáka je výkop a vyměňují tam nějaké kabely.

Kdysi jsem tu měl i rubriku o věcech mezi nebem a zemí. Ale nebyl o ni zájem. Myslel jsem si, že lidé, když zažijí něco nevysvětlitelného, bude je zajímat, co to vlastně bylo. Celá ta záhadná esoterika není nic jiného, než kvantová fyzika. Svět kvantové mechaniky má totiž svoje zákony, které nám jsou nepochopitelné. Všechny ty duše, věštění a zaříkání nejsou žádné čáry máry. Když víte, co vidíte, už se toho nebojíte. Jak často říkám: "Človek se něčeho poleká, ale pak zjistí, že to bylo jen obyčejné strašidlo. Na YT to je jako Festival ezoterická Chotěboř 2012 - Jirka Libánský https://youtu.be/TvFXefrSHw8

S něčím obdobným, jako popisuje paní Lenka, jsem se setkala v roce 1992 při služební cestě v Austrálii. V Sydney v hotelu jsem se v noci probudila a došla si na WC, pak jsem si lehla na záda a najednou jsem měla pocit, že se v pokoji ke mně blíží postava. Ta došla až ke mně, pocitově žena, a sedla si mi na hrudník. Cítila jsem tíhu a hlavně jsem se začala bát, že mě třeba chce udusit. Tak jsem vyskočila a rozsvítila, všechno prohlédla, ale nikde nikdo. Nebyl to dobrý pocit a určitě to nebyl sen.

Tak takovou iluzi jsme ještě neměla,ale stalo se mi,že jsem spala na břiše a najednou jsem se probudila a něco velkého na mě leželo,jakoby mne tlačilo dost silným tlakem k matraci,nic jiného.Bála jsem se i pohnout,ale nakonec jsem se překonala a pohnula se a ten tlak zmizel. V jiném prostředí zase mnohokrát ,když jsem začala usínat po půlnoci,něco si na mě lehlo na bok,ležím na boku,asi těžké jako kočka,taky se to do mne jakoby bořilo,tížilo.Když jsem se odhodlala zatřást dekou,tak to zmizelo. Spím sama v pokoji,takže to nemohl být žádný živáček.

Já střetávám transformované stříbrňáky na hranicích okresu, žádají papír.......

Óooo...ano. Mohu potvrdit. Probudil jsem se jednou v noci... sucho v ústech... u lednice jsem spatřil ,,stříbrňáka". Neohroženě jsem mu vydal s rukama před sebou vstříc. Něco řachlo, bouchlo, plesklo... A já v hrůze ... stál jednou nohou v nočníku. Ale ,,stříbrňák" byl pryč. ,,Tož tak asi nějak děcka ", jak říkala má moravská babička. ;-)

Paní Olgo, to by mohl možná, stačilo by, kdyby zas po čase nahlédl na íčko :-)

Paní Škopánová, každý také nečte Vaši debatu na chatu, když nechce, tak si zkrátka takových článků nevšímejte, když Vás nezajímají.

Mohl by autor napsat ještě nějaké pojednání o ježibabách, hejkalech a bezhlavých rytířích?