Píšu, i když se mi
vůbec nedaří,
něco mi říká:
zastav se a dost,
pak se směju
nad výplody v polštáři,
není to ode mne
troufalost?
S tužkou v ruce
věčně usínám,
s tmou se rozněcuje
ve mně fantazie,
že jsou to hlouposti -
nevnímám,
je to prostě
moje poezie.