Kouzlo časů minulých:
na prknech, která...

to je dobře že ochotnické divadlo žije a že jsou stále nadšenci kteří pro lidi něco pěkného zahrají.

Možná že ochotnické divadlo žije. V naší vesnici umřelo na úbytě před čtyřiceti lety. Je to totiž půl roku zkoušek a pak jedno představení. Přitom každý hraje na svůj úkor. Mám spoustu povídek z prostředí ochotnického divadla, bohužel z let mého mládí a to je dost dávno. Dodnes se ale bavím vzpomínkami a kladu si otázku. Proč diváci v hledišti proplakali jedno dějství a promočili kapesníky při smrti hlavní hrdinky, když paní Netopilovou potkali druhý den v samoobsluze? Já jsem to vždy bral jako legraci se vším všudy.

Ano, ochotnické divadlo žije i v Týně nad Vltavou, kam každé léto jezdím. Z některých rodin, co si od mládí pamatuji, hrají už třetí generace. Hraje se celé léto v přírodním divadle s otáčivým hledištěm a soubor každoročně secvičí nějakou premiéru. Bohužel jsou letní představení závislá na počasí, když léto proprší, je mi souboru líto. že se snažil marně.

Vidím Jaroslave, že jste mužem mnoha zájmů. Tleskám :-)

Divadlo mám moc ráda, dříve jsem chodila s mou maminkou, občas s manželem a nyní spíše s přítelkyněmi. V mladí jsem navštěvovali i ochotnické divadla v našem městě, ale sama jsem to nikdy nezkoušela. Docela jsem se styděla. Ale je fajn, že ochotnická dovadla stále žijí.

Pěkné povídání. Měli jsme také na střední zdrávce malé ochotnické divadlo. Hrály jsme tam samé holky a náš pan řídící učitel. Vymýšlel vlastní krátké hry. Bylo to úžasné. Nohužel, žádné podobné fotografie se mi nedochovaly.