Kouzlo časů minulých:
na prknech, která...

Kouzlo časů minulých:
na prknech, která...

17. 3. 2014

Jak vzniklo slovo ochotník by bylo hledání na dlouhé lokte a já je mám už krátké. Když někdo dělá něco ochotně, rozhodně se mu to líbí, má z toho dobrý pocit nebo jen tak něco. Vrtalo mně to hlavou, když jsem se vracel včera z ochotnického představení, součásti festivalu ochotnických divadel, který organizuje Ochotnický spolek v našem městě v rámci předplatného. Šest her, šest souborů, stovka diváků v malém sále, tipovací soutěž, kdo jaký byl, vyprodáno. Slušné, ne?

Neohrožený Mikeš
Kdy vzniklo ochotnické divadlo přesně nevím, vím však, že sotva jsem rozum bral, hltal jsem je všemi smysly. A protože je divadelní sezona v plném proudu, není od věci vrátit se na plácek mezi oponu a kulisy o mnoho let zpět.

Vylovil jsem fotku. Čím víc je zaprášená, jakoby ušpiněná a u některých postav prozrazuje skoro jen rysy obličejů, tím je mně bližší. Co ještě si pamatuji z ochotnického představení pohádky Boženy Němcové "Neohrožený Mikeš?" Žasnu. Z rukávu jsem vysypal skoro všechna jména členů souboru, i když jsem většinu neviděl od svých dvaceti let. A přitom někdy marně vzpomínám, jak se jmenuje soused, vedle kterého bydlím přes dvacet let.

Paličova dcera a další kousky
Druhá fotka pochází z inscenace Tylovy "Paličovy dcery", a to už jsem byl fešák a hrál amerického indiána, který pozoruje setkání starého otce se synem, který před mnoha lety zakotvil v Americe.

Určitě jste si také zahráli a dodnes na to rádi vzpomínáte. Takový Francek v Maryše, to byl nějaký divoch, hastrman skřehotal v "Lucerně" tak přesvědčivě, že se mnohá cérka pár dní vyhýbala rybníku, "Perly paní Serafinky" rozezpívaly celý sál, "Jedenácté přikázání" se muselo pro velký úspěch opakovat třikrát a několik hospodských z okolních dědin vzkázalo, že ať přijedeme také k nim. A jeli jsme. Za pivo a nakládaného buřta.

Kulisy, nábytek a nádeníci, kteří to na jevišti museli dát dohromady, jeli dřív na platoňáku, taženém koněm a my ostatní, jak se dalo, na kole nebo vlakem a někdy i pěšky. Napjatí jak struna, kolik přijde diváků a jaký bude potlesk, jsme už půlhodiny před začátkem představení vyhlíželi dírkou v oponě a ukláněli se málem až k zemi na konci hry.

Ochotnické divadlo stále žije!
Všechno se za těch šedesát let změnilo k nepoznání. Já si zahrál ještě ve hře Agáthy Christie: Deset malých černoušků, ale pak přišla rodina, přísná manželka a spousta práce a povinností. Jako voda se přihnala televize, zájezdová divadla vypřáhla koně a nasedla do automobilů, zrodila se estráda, ale přesto ochotnické divadlo žije a chlubí se skoro v každém městě a to nejlepší se produkuje na přehlídce v Hronově.

A co zbylo mně? Dodnes se rád dívám pomyslnou dírkou v oponě, která mne odděluje od okolního světa a nemusí to být pouze svět jeviště a herců. Jeden takový pohled mne dovedl za předsedou Ochotnického spolku v Kroměříži a on si se mnou rád popovídal. Ale o tom až příště...

divadlo Kouzlo časů minulých
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Růžena Antlová
to je dobře že ochotnické divadlo žije a že jsou stále nadšenci kteří pro lidi něco pěkného zahrají.
František MENDLÍK
Možná že ochotnické divadlo žije. V naší vesnici umřelo na úbytě před čtyřiceti lety. Je to totiž půl roku zkoušek a pak jedno představení. Přitom každý hraje na svůj úkor. Mám spoustu povídek z prostředí ochotnického divadla, bohužel z let mého mládí a to je dost dávno. Dodnes se ale bavím vzpomínkami a kladu si otázku. Proč diváci v hledišti proplakali jedno dějství a promočili kapesníky při smrti hlavní hrdinky, když paní Netopilovou potkali druhý den v samoobsluze? Já jsem to vždy bral jako legraci se vším všudy.
Zuzana Pivcová
Ano, ochotnické divadlo žije i v Týně nad Vltavou, kam každé léto jezdím. Z některých rodin, co si od mládí pamatuji, hrají už třetí generace. Hraje se celé léto v přírodním divadle s otáčivým hledištěm a soubor každoročně secvičí nějakou premiéru. Bohužel jsou letní představení závislá na počasí, když léto proprší, je mi souboru líto. že se snažil marně.
Svatava Páleníková
Vidím Jaroslave, že jste mužem mnoha zájmů. Tleskám :-)
Pavla Vítková
Divadlo mám moc ráda, dříve jsem chodila s mou maminkou, občas s manželem a nyní spíše s přítelkyněmi. V mladí jsem navštěvovali i ochotnické divadla v našem městě, ale sama jsem to nikdy nezkoušela. Docela jsem se styděla. Ale je fajn, že ochotnická dovadla stále žijí.
Renata Zadražilová
Pěkné povídání. Měli jsme také na střední zdrávce malé ochotnické divadlo. Hrály jsme tam samé holky a náš pan řídící učitel. Vymýšlel vlastní krátké hry. Bylo to úžasné. Nohužel, žádné podobné fotografie se mi nedochovaly.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.