Kouzlo časů minulých: chudobinec

Kouzlo časů minulých: chudobinec

28. 3. 2014

U nás stál chudobinec na konci dědiny a byla to poměrně ošuntělá, ale zděná budova velikosti dnešní čtyřbytovky, do které se však muselo vejít až osm bytů. Postavila ji obec pro lidi, kteří neměli kam hlavu složit a měli v obci domovské právo. Byly to rodiny někdy až desetičlenné a živily se příležitostnou prací, příspěvkem od obce a různými milodary. Děti chodily řádně do školy, ovšem skoro vždy bez svačiny, a tak jsme se s nimi dělili o tu svoji.

Topení pocházelo skoro výhradně z lesa, odkud ženy nosily posbírané větve v nůších na zádech a chlapi občas uřízli nějakou tu soušku a za to hajnému pomohli se sázením stromků. Ze soušek na dvorku chudobince během léta vyrůstaly hraně dřeva, zásoba na zimu. Byly tam rovněž chlívky, kde mečely kozy a vyjímečně chrochtalo prase, našla se i králíkárna a ohrádka s kachnami. Pokud mě paměť neplete, Hanička a Julča chodily pást husy a měly sebou pod paží pokaždé nějakou učebnici nebo knížku. Stačily se naučit, přečíst pěknou pohádku a ještě srpem nasekat otýpku kopřiv na krmení kačen.

Myslím, že děti z chudobince nebyly vůbec ustrkované od ostatních, spíše naopak. Stalo se, že v zimě přišel do školy Lojzek Pernický s nohama omotanýma pytlovinou a motouzem. Pan učitel mu půjčil svoji židli a posadil jej u kamen, aby mu nohy oschly. O přestávce si zavolal Josku Zvonka, jehož otec byl místní švec a objednal Lojzkovi botky. Zaplatil ze své kapsy. Měli jsme ho vždycky rádi, od té doby však jsme na něj nedali dopustit.

Chudobinec byla líheň fotbalistů a nebylo se čemu divit. Vždycky tam bylo pohromadě pět, šest ogarů mezi osmi až dvanácti lety. Střídali se v pasení koz kolem potůčku u lesa, kde byla pěkná rovinka o velikosti tak třetiny fotbalového hřiště. Přeborník v pasení byl Jaroš Orsáků, kterého kozy, nevím dodnes proč, poslouchaly na slovo. A on také byl organizátorem pozdějších turnajů, na které chodili i ogaři z okolních dědin. Na branky padlo několik rovných olší, uřezaných u potůčku (a zaplacených výpraskem od zainteresovaných otců, plochu vypásly kozy /bobky nebyly nijak na překážku) a lajny byly vysypané bělavým pískem. A to bylo podhoubí pro pozdější fotbalový klub čtvrté třídy, ve kterém jsem si zahrál i já.

Fotbalová tradice kupodivu v této dědině zůstala. Korunu tomu dal pan Bursas Charalambos, který v současnosti v této dědině žije a je držitelem mnoha světových rekordů v žonglování s míčem.

Doma jsem už přes padesát let nebyl, jen občas projíždím a navštěvuji hřbitov. Trochu se stydím. Chudobinec jistě vzal za své, to hned po válce, zůstala však vzpomínka i na něj. Jestli z něj vane kouzlo časů minulých, posuďte sami.

Kouzlo časů minulých
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Pavla Vítková
Opravdu milá vzpomínka.
Věra Sehnalová
Asi by to melo zase zacit fungovat....
Iveta Balážová
Ano, moc milá a srdečná vzpomínka na časy minulé.
Svatava Páleníková
Pane Jaroslave, krásné! opravdu moc pěkně jste to napsal, ukápla mi slza.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.