Jak jsem se nestala herečkou

Jako asi 4letá holka jsem také chtěla být herečkou. Když jsem to řekla před svým decentním starším otcem, prohlásil, že by mě vyhodil z domu. Na to já jsem s dětsky nevinnou surovou upřímností odvětila: Až já budu herečkou, to ty už budeš dávno mrtvý. Maminka se zděsila a vyhubovala mi, co jsem to řekla. Odhad, byť jen poloviční, jsem měla bohužel dobrý. Herečkou jsem se sice nestala, ale otce jsem ztratila už ve 12 letech. Kromě ochotnického divadla, o němž jsem vyprávěla, jsem určitou dobu vypomáhala i v loutkovém divadle, hlasově za loutky, nebo nárazově hru s maňásky. To bylo ve 4. třídě, když moje sestra strávila celý rok v léčebně. Pak mě ale chytl Sokol a atletika a divadlo, kromě ochotnického, už šlo stranou.