Jak se u nás nekrade

Jak se u nás nekrade

7. 5. 2014

Ten název není myšlen ironicky. Je to reakce na náš skepticismus a sebemrskačství, s jakým někdy informujeme například zahraniční návštěvníky o tom, aby si dali pozor na taxíkáře a na kapesní zloděje, a jak si pořád, všude a na všecko, u nás stěžujeme.

Pravda, když se podíváme na televizní zprávy, moc optimismu nám to nepřidává, ale taxikáři jsou u nás určitě srovnatelní se svými kolegy v jiných metropolích a moje vlastní zkušenosti s nimi byly a jsou dosud spíše lepší než horší. Moje babička, která pamatovala opěvovanou první republiku, vždycky říkala, že velké aféry byly taky, nebyly ale vidět v televizi, protože ta naopak nebyla. Normální lidé ale byli poctiví a věřili si.

Minulý týden jsem čekala rakouskou kolegyni v rámci přípravy jednoho společného výzkumného projektu. Měla přijet autobusem od Lince, protože cestovala z Bad Ischlu. Vzala s sebou dceru, gymnazistku, která se chtěla podívat do města Franze Kafky. Čekala jsem je na autobusovém nádraží na Florenci. Ejhle, dalo se tam dobře zaparkovat a nová hala je docela moderní a pohodlná. Autobus rakouské společnosti s českým řidičem přijel o několik minut dříve, takže jsme v pohodě stihli ještě Prodanou nevěstu v Národním divadle, na kterou jsem koupila lístky, aby měla studentka kulturní zážitek z Prahy ještě intenzivnější.

Moc času ale nebylo, tak jsme nechaly zavazadla v autě v parkingu Národního divadla.  Po představení jsem kolegyni i dceru odvezla do hotelu Amarilis ve Štěpánské, kde přenocovaly. Časně ráno jsme chtěly začít pracovat, abychom celý den využily. Když jsme už usedaly v mé pracovně nad připravenými podklady k počítači, přišla kolegyni SMS od dcery, že nemůže najít vcelku dosti drahý značkový tablet. Zachovala klid. Zná svou dceru, najde jej večer, žádný problém.  Skončily jsme dost pozdě – ale ani večer se tablet nenašel. Brzy ráno měly odjíždět.

Recepční hotelu byla velmi vstřícná a profesionální a vyhlásila pátrání v hotelu. Já jsem zatelefonovala do parkingu Národního divadla, kde nesmírně ochotný pan Jiskra orientačně prohlédl video z celé doby, kdy mé auto v parkingu stálo. Ujistil mě, že se nic podezřelého nedělo, ale nabídl, že se ještě o noční službě pořádně na video podívá. Když tak učinil, ujistil mě, že opravdu u auta nikdo nebyl. Veškeré pátrání bylo bezvýsledné.

Mnoho zahraničních návštěv, které jsme tu za dlouhá léta měli, nezažilo téměř žádnou špatnou zkušenost. A teď tohle. Bylo mi smutno, ne snad ze škody, která kolegyni vznikla, ale z toho, že to bylo právě v Praze a že se tedy v Praze krade a co si o nás pomyslí. I tak trochu sebelítostně, že se člověk snaží, stará o zahraniční hosty, jak nejlépe umí – a pak tohle. Na druhou stranu byla moje zkušenost moc dobrá: vlídný personál hotelu, opravdu nevšedně ochotní pracovníci v parkingu Národního divadla, jak v průběhu večera tak i ráno, když měl službu jiný pracovník, všichni se nám snažili pomoci. Taková vstřícnost není ani v zahraničí zcela běžná, učiní tam zpravidla, co je jejich povinností, ale ne o moc více.

Když už byl tedy tablet skoro definitivně vyhlášen za ztracený, kolegyně mi zavolala ze zpáteční cesty. Dcera zapomněla tablet v autobuse, řidič jej našel a předal. Jak jsem byla ráda za tenhle banální a nekafkovský konec. Jsem ale také moc ráda, že jsou u nás normální lidé také poctiví a že si můžeme věřit. Třeba tak také jednou budu vyprávět svým vnoučatům o téhle republice.

 

Autorka je předsedkyní České alzheimerovské společnosti, místopředsedkyní Alzheimer Europe a patronkou i60.cz

Iva Holmerová
Autor: Redakce i60
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Květoslava HOUDKOVÁ
Dobrý den, paní docentko-jsem registrována u "i60", vím, že jste patronkou. Už 4 rokem žiji v Kostelci nad Labem - v Domě s pečov.službou. Je mi 70 r., snažím se být ještě aktivní. Zdejší lidé mi řekli, že sem i občas zavítáte do svého domku a já bych moc ráda s Vámi hovořila (buď zde, nebo v Praze na klinice - dle Vašeho času a ochoty. Děkuji za odpověď: kurzHoudk@seznam.cz
Zuzana Pivcová
V tomto ohledu mám zkušenosti různé. Jednou jsem zapomněla v metru v igelitce videokameru, ta docestovala na konečnou, nikdo ji nevzal, při prohlídce vlaku ji na konečné našli a uložili u dozorčí služby, kde ji mé sestře, která se rozjela přes půl Prahy, zatímco já jsem to laxně vzdala, ihned vydali. My jsme kdysi s kolegyní našly v telefonní budce peněženku s celou výplatou, byl tam útržek složenky s adresou, tak jsme zjistily tehdy ještě pevnou linku majitele a zavolaly mu, přijel na pokraji zhroucení, my ho jak detektivky vyzkoušely, zda je to on, a pak mu vše s radostí vydaly. Jindy jsem něco zapomněla v metru nebo v autobuse téměř před konečnou, tak jsem jela příštím spojem, takže ten dopravní prostředek stál ještě na konečné, někdy tam ta zapomenutá věc byla, jindy už ne. Lidé jsou opravdu různí.
Jana Šenbergerová
Jsem přesvědčena o tom, že slušných lidí je mnohem víc, jen nejsou tak vidět ani slyšet. Navíc vždy zveřejňujeme hlavně to, co nás vytočilo. Co nás potěší si spíše necháváme pro sebe. Škoda.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.