Babí léto ztrácelo sílu, ale laskavě ji předáválo dotykem slunečních paprsků všemu živému v přírodě. V tomto případě skupině gymnazistů běžících úzkou cestičkou kolem malého Zámeckého rybníku. Chvíli jsme je sledovaly a náhle moji chlupatou společnici napadlo připojit se k pelotonu. Chvíli běžela ukázněně za posledním tlouštíkem v řadě, ale po chvíli se začala nudit a postrčila tlusťocha kontaktem studeného čumáčku s jeho lýtkem.
A začaly se dít věci! Chlapec nadskočil a v okamžiku, kdy po ohlédnutí zjistil viníka, přidal a začal předbíhat. Ostatní studenti jeho aktivitu pojali jako výzvu a přidali na rychlosti. Prostřednictvím verbální pošty zjistili příčinu aktivity "outsidera" pohybové výchovy, přidali na intenzitě běhu ovládáni obavami, že můj psík má přinejmenším vzteklinu, že jim hrozí určitě bezprostřední nebezpečí.
Adrenalin začal klesat úměrně s intenzitou mých pokynů směrem k Čikině. Po chvíli paniky se vše uklidnilo. Pan profesor udržel důstojně svoji první pozici, tlouštík ukázněně uzavřel konvoj a tempo se vrátilo do výchozí hlemýždí rychlosti.
A pokračovalo krásné babí léto...