Poprvé coby učitelka

Poprvé coby učitelka

7. 6. 2014

S červeným diplomem a hlavou plnou ideálů, vytvořených během několikatýdenní pedagogické praxe na základní škole s rozšířenou jazykovou výukou pro talentované děti, jsem nastoupila 1. září 1971 do státní jazykové školy, pořádající odpolední jazykové kurzy pro děti i dospělé. S účesem na Kleopatru, černě nalíčenýma očima a v minisukni, před kterou mě starší zkušené kolegyně takřka varovaly, jsem přicházela na svou první vyučovací hodinu do cizí devítiletky, kde se vytvořil kroužek zájemců o němčinu. Netušila jsem, že pro řadu dětí to byla jen jejich rodiči za 120 Kč ročně zvolená "náhradní družina" po obědě. Děti byly z jedné třídy domovské školy, a to v tomto případě třeťáci.

Žáčci němčináři měli zakázáno pohybovat se po vyučování sami v budově školy, proto povinně čekali, nebo spíš vyváděli před školou, než přišla jejich učitelka němčiny. Když jsem dorazila k jistému hloučku dětí, zeptala jsem se jich, zda čekají na němčinu. Děti mi cosi odpověděly, ale jen jako cizímu člověku, který něco shání. Pak jim teprve došlo, že jejich němčinářka budu já. Odvedla jsem je do třídy a chtěla je přivítat a seznámit se s nimi. Žáci mě okukovali, špitali si nebo se dokonce bavili polohlasně. Asi jsem se jim jako mladá líbila, ale rozhodně přede mnou neměli respekt. Pak jeden chlapeček uviděl, že mám s sebou nějaké obrázky, a prohlásil: A ty nás budeš učit? A proč jsi tohle přinesla?

Poněkud mě to zaskočilo. Hošík mě zřejmě zařadil někam mezi vedoucí Jisker v mládežnickém věku, s kterými si děti tykaly. Zvážněla jsem a bylo to na mně znát. Řekla jsem jen: Jak se jmenuješ? Děti zmlkly a jen koukaly, co bude. Dostane poznámku? "Kája Veverka", řekl ten kluk. Tak, co mu mám teď říct?
Začala jsem: A kolik ti je, Kájo? Osm, odpověděl. No, vidíš, pokračovala jsem, a mně je 22. To je o dost víc, viď? A jsem teď vaše učitelka. Asi mi nebudeš moct říkat Ty.  Kája se rozzářil: Tak to jste skoro jako moje maminka. Té je 26.

První úskalí bylo zdoláno. Čekala mě dlouhá cesta, plná mnoha počátečních nezdarů i postupných úspěchů, na jejímž konci však stejně stálo definitivní rozloučení se školstvím. Ačkoliv jsem měla ráda němčinu, niterně jsem se necítila být pedagožkou. A tak mám dnes na svém kontě již 24 let ve Vojenském historickém archivu.

 

Každý z nás zažil řadu premiér - první lásku, manželku, poprvé ve školní lavici, poprvé za volantem, poprvé v letadle, poprvé v cizině. Jaké bylo vaše poprvé? Na jaké "poprvé" stále vzpomínáte? Napište nám svůj příběh, vzpomínku na toto téma. Tu nejlepší opět oceníme.
škola
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Libánský
Možná bys se svými schopnostmi a vlastnostmi nebyla špatnou učitelkou. Ale nakonec historičtí badatelé (díky tvým zahraničním přednáškám a referátům nejen tuzemští) získali uznávaného odborníka na vojenskou historii. Nevím například, že by se našel někdo, kdo by toho věděl víc o německých jednotkách na našem území za okupace. Myslím, že to, co jsi pro zkoumání a pravdivou interpretaci historie udělala i díky publikační činnosti, i přes veškerá oficiální ocenění, jsou nedoceněna. Jsi člověk, který si našel skutečně v naší společnosti uplatnění. A to i za cenu, že žáci přišli o jednu schopnou němčinářku.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.