Kouzlo časů minulých: motorka

Kouzlo časů minulých: motorka

16. 6. 2014

Pánové a dámy, byl jsem u toho, když po prašných silnicích jezdili pradědečkové dnešních motocyklů, včetně Harleye. Pravda, poprvé jsem sedl na motorku někdy ve válce, eldorádo však pro mne v tomto smyslu začalo až po pětačtyřicátém.

Otec, milovník gramofonů a rádií, přibral do své koníčkářské stáje i motocykly s elánem, který se podobal nástupu jazzu v oněch letech. Nikdy nekoupil motocykl nový, tak hluboko do kapsy dosáhnout nešlo. Noviny byly plné inzerátů, kde se nabízely zánovní motocykly, všechny v perfektním stavu a za velmi výhodnou cenu, nevyužité to dědictví nebo nevhodný dar, prostě nabídky různých šejdířů a překupníků, na které otec slyšel. A tak jsme měli v kůlně co chvíli něco "nového" z domava i ciziny a doba, po kterou se u nás motocykl držel se odvíjela od toho, jak dlouho vydržel v alespoň v pojízdném stavu. Však to znáte z filmu "Postřižiny" nebo seriálu "Bylo nás pět". Nevím, jaké metody otec používal, ale vždy se mu podařilo "rozbitý" motocykl znovu prodat, nebo vyměnit za lepší.

Vystřídaly se u nás motocykly všech možných značek třeba Indián, Ariel, Puch, DKW, NSU, Ogar, Jawa Robot, čezety a možná i další. Nikdy však nepřejel práh naší kůlny Harley Davidson. A to mne štvalo. Za chvíli mne však tato touha přešla a tak jsem se s otcem svezl na Indiánu, který měl ještě plynovou páčku, hloubal proč zrovna Puch, když tak pěkně voněl benzinem, hřiště bylo plné ogarů a ještě jeden nablýskaný stál před šatnou pro hráče. Měl jsem na starost čištění a na leštění byl nejlepší Ariel. Ovšem nejraději jsem měl Robota /Jawa robot/ který byl sice slabý, měl pouze jedno sedadlo a byl to jakýsi přechod od motorového kola k pořádnému motocyklu. Když už jsem narazil na motorové kolo, tak musím říct pro mladší ročníky, že to byl vlastně robustní bicykl, který měl pod řidítky motorek. Na kolo se nasedlo, pořadně rozšlapalo, až motorek "chytil" a potom už tradá, děvčata se jen ohlížela a žadonila, jestli by se mohla svézt na ˇštangli". Mohla.

Tak na tom Robotovi mne otec učil jezdit tak, že se posadil s košem plným chvojí na zádech na sedadlo, já si sedl před něj na nádrž, rozjeli jsme se a já vzal řidítka do svých rukou. Ten sladký pocit otáčet pravou rukou rukojetí plynu! Natolik opojný, že jsem včas neodbočil na křižovatce v poli doprava a najel do příkopu. Otec doletěl o dva metry dál, já se šprajcl o řidítka a zůstal v příkopu. Slovník, který tenkrát použil otec zde nemohu z pochopitelných důvodů uvést. Už i proto, že jsem spíše vnímal, jak mně pod košilí na levé straně stéká krev do trenýrek. Ani jsem nedutal. Když jsme se dali dohromady, vykopali osmičku z předního kola opět na nulu, odjel otec domů sám a já ty tři kilometry zvládal pěšky. Sotva se za otcem zavřel okraj lesa, kterým se cesta vinula, sundal jsem svetr a zíral. Na košili dlouhý modrý flek, který končil v nedohlednu. Skutečně. Mám modrou krev. To se otec pochopitelně nesmí dovědět. Sáhl jsem do náprsní kapsičky, odkud se flek šířil a byl jsem doma. Žádný šlechtic, což mně už tenkrát napadlo, ale plnicí pero napadrť. Bylo v kapsičce košile, jak jsem ho zapomněl uložit po návratu ze školy. Nárazem o řidítka se inkoust vylil a způsobil co způsobil.

O pár let později jsem už kočíroval ČZ 175 standart zcela suverénně. Jenom v trenýrkách, na prašné cestě bez oprávnění od úřadů i otce jsem dovolil, aby si čezeta na mně lehla a dvacet metrů se na mně vezla. Následky nebudu popisovat, odešly až měsíc poté a byl jsem vyléčen až do další jízdy, při které jsem počítal tyčky v plotě. Řidičák jsem udělal na motorku v šestnácti letech bez instruktora a bez maléru.

Děvčatům se omlouvám, že jsem dnes vložil na plac takovéto téma. Snad si aspoň vzpomenou na to, jak bylo na té "štangli" a co jim to dalo do života.

 

Kouzlo časů minulých
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Magdalena Klosová
milý pane Jaroslave,neomlouvejte se,téma jste zpracoval tak pěkně a zábavně,že musí pobavit a taky poučit každého,kdo se začte.na motorce jsem jela jednou v životě se svým milým a "strčila"jsem nohu přímo před výfuk.Hojilo se to poměrně dlouho,ale co to je proti Vašim "kouskům"!A můj současný partner vzpomíná na svá nerozvážná mladá léta na motorce před každou změnou počasí.Pravidelně ho "loupou" nohy,jak je vystavoval větru při svých exhibicích.
Alena Vávrová
Na motorce jsem se svezla až jako dospělá. Manžel byl MOTORISTA a když "zrušil" stařičkého Populára, koupil Jawu 250. To jsem pak poprvé v životě viděla něco rozebraného do šroubku na celtě. Dal to do kupy, ale jezdil více sám, já se bála, hlavně v zatáčkách. Pak k tomuto stroji koupil pro děti postranní vozík "lodičku" DKW, vyrobil boudičku, aby na děti tolik nefoukalo a co jsme se najezdili!
Jana Šenbergerová
Pane Kašíku, toto téma je mi velmi blízké. Táta měl dvousedadlovou Čezetu 125, na které jsme spolu najezdili spoustu kilometrů. To se ještě nenosily přilby, tak jsem mívala na hlavě koženou leteckou "ušanku. Občas mě svezl některý kamarád na Jawě 250 a léta jsme s manželem jezdili na skútru. V autě je to pohodlné, ale na motorce dobrodružné. Člověk vnímá okolní přírodu, teplo, zimu, vítr, déšť, vůně i pachy. Bývaly to hezké časy.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.