Jahodovotřešňová

14. 6. 2014

Poezie červnového dne,
miska jahod
a náušnice z třešní,
hrst jahůdek lesních.
Bublanina z třešní
a pusa od jahod,
poezie červnová,
jahodovotřešňová.
Večer žhavý,červnový,
a v kornoutu zmrzliny,
jak na dortu třešinka,
jahodová pusinka.

Moje poezie

Autor: Jitka Chodorová

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jitka Chodorová 14.6.2014 23:08

Děkuji všem,Jarušce přeji brzké sundání sádry,Nině za to,že se vůbec ozvala.chybí nám tu.Ostatním za přízeň,mám vás holky ráda,Jarmilko,Zuzko,Jano.Milado,Mileno i Marie Magdaleno...

Marie Magdalena Klosová 14.6.2014 22:37

Milé!

Jarmila Peerová 14.6.2014 18:55

Jéje,to je to milé, sladké,a voňavé...To se ti Jituško povedlo,všechno bych si dala,i ten večer žhavý,červnový,,,,

Jaroslava Handlová 14.6.2014 18:27

Jitko, s tímto vyznáním se ztotožňuji, moc se mi líbí. A to i přesto, že jsem předevčírem uklouzla na chodníku po nějaké jahodě a od pátku 13. mám ruku v sádře od ramene až k prstům. Po klávesnici datluji levačkou, ale na žádné ovoce proto nezanevřu.

Nina Šachová 14.6.2014 17:31

Jitko, už dlouho jsem se k Vašim básničkám nevyjadřovala, ale zrajete jako víno a Vaše básničky jsou čím dál tím hezčí. Romantická něžná červnová poezie, nemá to chybu.

Milada Salajková 14.6.2014 15:20

Krásně vyladěná, pusinka od jahod.

Jana Šenbergerová 14.6.2014 13:17

Tuhle poezii mám moc ráda a tu tvoji, Jitko, také.

Zuzana Pivcová 14.6.2014 08:42

To je poezie úplně z jiného soudku a nutno dodat, že hodně milá.

Zpět na homepage Zpět na článek

Touha

Jasná jak dena potom zase tmavá, zmatený sen,co v mysli přetrvává,zúžený decha bolest, jež se brání…

Zuzana Pivcová

"Pošlapaný svět“ - básnička se zvláštním příběhem

V roce 2008 se mi děly zvláštní věci, dobré, horší, velmi těžké, ale i ty až neuvěřitelně krásné. Začalo to na jaře, kdy v Národním muzeu v Praze pořádali úžasnou a rozsáhlou výstavu „Stopy lidí“ a jejíž název mi vnuknul nápad poslat tvůrcům svoji krátkou básničku POŠLAPANÝ SVĚT, kterou si tady budete moci přečíst.

Iva Bendová