Jak starý partner je pro mě tak akorát?

Když jsem zůstala před 8 lety sama, zkusila jsem najít kamaráda, s kterým bych si popovídala, zašla se někam podívat, jet na dovolenou. Neřešit žádné rodinné problémy. Zkusila jsem seznamku na internetu. Hlásili se muži různého věku, ale chtěli jen to jediné, jejich návrhy byly někdy až bizardní, připadala jsem si, že si snad spletli rubriku a místo přátelství a pohody chtějí laciný , příležitostný sex. Otrávilo mě to natolik, že jsem to vzdala.

Zažil jsem oba extrémy. Žil jsem 8 let s přítelkyní o 10 let starší a dodnes to období považuju za jedno z nejlepších ve svém životě. Docela bych rád věděl, jak by se náš život vyvíjel dál, kdyby nás její matka nerozeštvala... později jsem byl s partnerkou o 17 let mladší. Míval jsem obavy, že jí nebudu stačit, ale vždy jsem to byl já kdo byl aktivnější a táhl, zatímco ona se vezla... Dnes si uvědomuju, že není moc na co vzpomínat. Opravdu si myslím, že na věku ve vztahu tolik nezáleží, záleží prostě na těch dvou...

Hodně záleží na životním období, ve kterém takový vztah budujete. Pokud jste již oba v důchodovém věku nebo se mu blížíte, určitě takový vztah může být dobrý. Sama jsem takový vztah měla téměř deset let. Od 41 let. Partnerovi tehdy nebylo ani třicet. Oba jsme byli v práci velmi aktivní, dobře jsme si rozuměli i na trávení volného času měli podobné názory. Jenže čím jsem byla starší, tím víc jsem si uvědomovala, že až já budu mít věk na důchod, on bude mít před sebou ještě devatenáct let aktivního pracovního života. A že budu chtít zanechat stresující zaměstnání a užívat si vnoučata, cestovat. Proto jsem se s přítelem rozešla. Teď jsem vdaná za muže o třináct let staršího a jsem mnohem spokojenější. S bývalým partnerem se stále přátelíme a oba považujeme období, kdy jsme byli spolu za pěkné. Jenže rytmus života nás rozdělil.

Najmä treba odvaha, začať si nový vzťah. Ja som tú odvahu ešte nenabrala ale závidím v dobrom všetkým, ktorí tu odvahu mali a vyšlo im to.

Má kamarádka potkala, po 12ti letech samoty, mladšího muže, který řekl, že věk neřeší. Říká, že je šťastná. To je důležité!

Mě nikdy věkový rozdíl nepřipadal až tak důležitý. Rozhodně to je faktor, který svou roli ve vztahu hraje, ale je mnoho okolností, které kvalitu vztahu mohou ovlivňovat mnohem víc. Mám s tím své zkušenosti. Nemá smysl, aby někdo se vzdal vyhlídek na nějaký vztah jen s odůvodněním: Je pro mne příliš mladý(mladá) nebo starý(stará). A také rok narození podle mne není zcela totožný s jeho věkem. (To se může neuvěřitelně lišit až o desítky let)

I muži mohou být dobrými pečovateli...

Možné je všechno, zvláště, když je žena ochotná být dobrou pečovatelkou...

Možné je všechno, zvláště, když je žena ochotná být dobrou pečovatelkou...

Když mi bylo 43, seznámila jsem se s Angličanem. Protože jsem v té době neměla v Praze samostatný byt, nýbrž jsem bydlela přechodně u sestry, pronajala mu na pár dní prvního pobytu v Praze garsonku jedna známá, starší o 2 roky než já. Zrovna mi krátce předtím v hovoru řekla, že pro nás už jsou tak leda šedesátníci. Když se pak dověděla, že John, který přijede za mnou, je o 9 let mladší než já, nemohla tomu vůbec uvěřit. A teď jsem zrovna v metru měla naproti sobě dvojici, kde dáma, byť krásně upravená, vypadala téměř jako matka pána. Oba však byli v pohodě a viditelně jim ten rozdíl nevadil. On se k ní choval spontánně vesele i galantně. Bylo to moc fajn a přála jsem jim to.