Hlídací teta Helenka

Před lety jsem byla prakticky nejstarší nájemnicí, kolem mne rodiny s malými dětmi. Připadalo mi normální, pomoci občas s ohlídáním děcka, žili jsme tam v pohodě. Zlom nastal cca kolem r. 2000 - rodiny získaly "vícesypající" zdroje příjmů, bohatly a děti, které jsem občas hlídala, už ani nepozdravily.Bývalá "nájemnická pohoda" byla ta tam. Některé současné "moderní" maminky mají mnoho pomocníků pro vaření, praní, úklid atd. Ušetřený čas ale nevěnují svým dětem - posadí je k TV, PC apod. - a samy čas prokecají - je prostě jiná doba!

Bydleli jsme v rodinném domku s tchýní. Vycházely jsme spolu celkem dobře a já byla vděčná, že nám ochotně pohlídala děti, když jsme někam s mužem šli nebo byly děti nemocné. Byla to správná babička

Paní Věro, měla jste velké štěstí na vzácnou osobu, i mě občas pohlídala moje sousedka stará paní synka a byla jsem jí za to neskonale vděčna. Takových pokladů moc není .

Bohužel já jsem paní na hlídání neměla. Musela jsem vždy při nemocech dětí zůstat doma a věřím, že v zaměstnání moc z mé nepřítomnosti žádná radost nebyla. Dnešní dětičky se vychovávají jak v Americe! Nesmíte je plácnou přes zadek! Já když hlídám 2 vnoučata, tak jsou docela v pohodě, ale když přijede jejich maminka to se otočí o 180st., jsou rozkňourané jsou na zabití! Ale stejně se těším, až je budu opět hlídat!

Já bych dnešní malé děcka nehlídala i kdyby mně platili zlatem,raději pytel blech uhlídáte,než jedno rozmazlené děcko.Byla u nás synova přítelkyně a její kluk chtěl polévku.Tak jsem mu ji nalila a povídala jsem papej.Já necu mkvu,tak jsem mu řekla,když nechceš papat šprtej nahoru.A víte co ti tenkrát ne tříletý hošík řekl.Čekala jsem,že řekne bábo jedna škaredá.Ale ne,řekl mi:Já tě žabiju,rořežu a hodím do popelnice.Já jsem zústala stát jak zkoprnělá,jak dokázal určit tu posloupnost,když neumněl ani pořádně mluvit.Takže děti mám ráda tak zdáli a na dovolené se rodičům s dětmi z daleka vyhýbám.

Moc pěkný až dojemný článek paní Věro.Tenktát v té době ani nevím,že by u nás v malém městečku byly nějaké hlídací tety.To jsme si vypomáhaly jako sousedky,pokud to jen šlo. Rodiče chodili do zaměstnání,tak nějaké to hlídání nepřicházelo v úvahu. Takže, máte Vy i Vaše děti krásné vzpomínky na hodnou a dobrosrdečnou tetu.Děkuji za tento článek.

Také jsem mívala paní na hlídání, když už jsem chodila do práce a mladší dcerku nepustila paní doktorka s rýmou do kolektivu. Až mnohem později jsem se dověděla, že v době, kdy už dávno jedla sama, byla krmena a navíc dostávala po obědě trochu piva, aby jí lépe trávilo. Dnes bývá občas problém být s vlastními vnoučaty, natož hlídat "cizí". Škoda, že už jsme zapomněli, že všechny děti jsou naše.

Když moje 4 vnoučata odrostla, uvažovala jsem o tom, že bych některé mamince pomohla s hlídáním. Tak jsem např. při nákupu pozorovala prťata a jejich maminky - a moje úvaha se zcela rozplynula. Bylo by těžké najít dítě, které zlobí jen úměrně svému věku! Ty současné = rozeřvané, trucovité a už i sprosté malé děti hlídat? NE !! Tak raději funguji jako "psí MŠ". Terinka (8 let) je hodná i poslušná. Hlídám ji zdarma - jen občas si to "odpracuje": připřáhnu ji k tašce na kolečkách, řeknu "zaber" a nákup pomůže dopravit k domu. Žádný s ní problém - jen radost!

I na tenhle článek si, Italko Věrko, pamatuji. Já jsem podobný problém neřešila, ale od známých vím, že s hlídáním tehdy většinou moc štěstí neměli. A dnes? Nevím, co řeknou ostatní.