La Traviata

Líbí se mi důchodci, kteří mají své"hobby". Vyplní jim to volný čas, a většinou se jim zdá, že ho mají málo. Jsou ale i takoví, kteří se stále nudí, na všechno nadávají a hlavně - nic nedělají a to nemyslím nějakou těžkou práci.Chybí jim radost ze života. Život ale máme jen jeden a měli bychom si ho užít až do konce, proč si jej zbytečně "zkracovat" prázdnotou. Mám několik známých nebo přítelkyň a každá je jiná. Jedna statečně bojuje se zdravím, ale nechybí jí optimismus a i přes své obtíže má život ráda.Jiná je zase hodně aktivní, je z nás nejmladší, cestuje, věnuje se vnoučatům a raduje se ze svého hudebně nadaného vnuka. Další patří k těm méně aktivním, po smrti manžela se nudí, nadává na televizi, kterou stejně nesleduje, příroda jí nebaví , na procházku ji nevytáhnu ani v nejkrásnější den. Já mám neustále tolik práce, že "nestíhám", i když už na nějaké cestování, které jsem milovala, jenom vzpomínám, nemohu chodit na dlouhé procházky.Cestování mě nahrazují články mých přátel z i60 a také se zde ráda o své příběhy s nimi dělím.

Jsem na tom podobně,nestíhám. 40 let jsem pracovala v obchodě a teď bych chtěla vyzkoušet něco jiného.Moje hobby je hledíní brigád.První brigáda v důchodu byla sběr jahod.Krásná práce téměř pod Pálavou.Za týden jsem si tam tak zničila kolena,následky nesu dodnes.Další brigáda doplňování zboží v obchoďáku-hrůza,sklízeň jablek v sadu-bezva,vkládání letáků do obálek-zajímavé,prodej na stánku na vánočních trzích-ze všech brigád nej!Bylo jich víc,nechci vás nudit,připadám si jak pan Svěrák ve filmu Vratné lahve.

Vážená paní Pivcová. Mám možná štěstí, že jsem relativně zdravý. Těch deset let co jsem v důchodu jsem se opravdu nezastavil. A tu upovídavost beru jako dar. Dívám se pozorně kolem sebe a snažím se pozorovat život a psát. Snažím se psát humoristické příběhy. Přiznám se, že odmítám jakékoliv násilí.Tomáš Baťa kdysi napsal, že na zemi se válí peníze a lidé je nevidí. Já kolem sebe vidím příběhy. Nemohu za to, že mi psaní jde rychle od ruky. A proč už jsem toho tolik napsal? Spěchám!

Na tu TV inscenaci Jiřího Hubače Dlouhý podzimní den si velmi dobře pamatuji. Já jsem zrovna začínala pracovat a tady byl 62letý muž, který právě s prací skončil a čekaly ho prázdné nečinné dny s pocitem vlastní nepotřebnosti, z nichž ho vysvobodila jen nabídka brigády na bývalém pracovišti. Nabyla jsem tehdy dojmu, že s odchodem do důchodu život končí a zbývá jen smutek a pozvolná smrt. Doba se opravdu hodně změnila a starší generace má možná víc aktivit, než jaké jí dovoloval produktivní pracovní věk. Např. Vy jste toho názorným příkladem. A věřím, že takoví jsou i mnozí další (i když ne tak upovídaní :-D).

Prima zábavné čtení s Vaším tradičně veselým vykreslením aktérů. Vtipným závěrem jste opět zabodoval!