Jak jsem "potkala"
Bohuslava Martinů

Pane Františku, nenavštěvujte Poličku, nikdo Vás nenutí.

Milá paní Vladko. Už jsem urazil Jižní Moravu a teď Poličku. Proboha moje vzpomínky nejsou cestopis. Jde mi o příběh a tohle je moje vzpomínka na unavené nohy, nechuť k dalšímu putování a odmítnutí vystoupat určitý počet schodů. Nětreba jako pokání navštívit Poličku ani dnes.

Dobrý den, pane Mendlíku, myslím,že je škoda, že z Poličky máte jen takový zážitek. Nepropaguji,ani neopisuji z internetu, poslepu bych Vás provedla tímto krásným městem, věnným městem českých královen s ojedinělými gotickými hradbami.Traduje se, že pod krásným náměstím šumí moře.Povinně bych do věže kostela sv. Jakuba nikdy nešla, jen s opravdovým zájmem. Ale každý uznáváme jiné hodnoty, každý máme právo na své subjektivní pocity.

Milá paní Vladko. Hezky se to čte. Já jsem ale hudební antitalent a iformace o Bohuslavu Martinů znám jenom všobecně, že aby sem nebyl blbec. Poznal bych jej i na fotografii. Na Poličku mám ale vzpomínku jako pedagogický dozor. Doplahočili jsme se s osmou třídou při putování až do města. Měl jsem už chůze plné zuby. Celá třída i s manželku coby vedoucí se vyšplhla povinně do věže, aby shlédla slavnou světničku. Já jsem zůstal dole a na protest jsem vypil několik frťanů Od té doby mám v povědomí kde to bylo a kdo že na té věži vlastně bydlel.