Důchodcovské blues

Idealní důchod je spousta koníčků a hlavně zdraví ne ho prosedět v čekárně u lékaře.

Vyznání před sedmi lety je, doufám, stále aktuální a náležitě si svůj zasloužený odpočinek stále užíváš!

|Také si užívám vstávání bez budíku, ale pak se vrhnu na oblíbené aktivity a nestíhám. Zatím mne zdravotní problémy zpomalily, ale ještě nevyřadily z provozu :))

:-) :-) Blues je nádherný útvar, základní smutek se často odlehčuje humorem smíření, asi jako tady na Slovácku "Ej, zomrela mi žena, už som vdovec, pochovali sme ju, pochovali sme ju pod jalovec..." :-) :-)

Nedávno se známý divil. Prý nezná nikoho, kdo by se do důchodu těšil. Jenomže já si zábavu umím najít a pořád něco podnikám. Pojedu si na zahradu, kdy budu chtít, a vůbec, bez povinnosti denně vstávat je člověk jaksi svobodný. Svoje mít odpracováno budu, tak co bych se netěšila.

Moc hezký článek z archívu.

Moc hezká úvaha, za niž děkuji. I když senior, stále jsem v pohybu a ztotožňuji se s názorem, že úsměv a sny jsou krásným darem.

V důchodu už jsem 11 let, nejdříve to byl plný invalidní a teď už je samozřejmě starobní. Článek je hezky optimistický, je pravda, že předčasným odchodem ze zaměstnání se mi nesmírně ulevilo. Říkala jsem si podobné věci, které jsou zde napsané, ale s přibývajícími roky se optimismus vytrácí. Můžou za to neduhy, které se nemilosrdně zahnízdily v mém těle a zbavování se jich je čím dál těžší. Být skeptik je můj neduh, ale všem optimistům přeji hodně štěstí.

I po letech je Vaše "blues" stále aktuální a moudré.

Marie, já už si důchodu užívám osmnáct let. Jen to, že nemusím nikam spěchat se mi nějak nedaří naplňovat, pořád něco vymýšlím a nedokážu se zastavit. Jsem už ale taková. Už se těším na zimu, to je období, kdy i já trošku zmírním. Hezké zamyšlení, děkuju za něj.