Setkání po letech

29. 9. 2014

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Lidmila Nejedlá 30.9.2014 23:00

Děkuju, děvčata. Psala jsem to pro vás. Vím, že tomu rozumíte, znáte to a chápete.

Jitka Chodorová 30.9.2014 08:22

Dobrý pedagog sbírá své plody ještě po letech,vám se to Lidmilo nestalo jistě poprvé,že se vaši svěřenci vraceli,vy máte své "já"napsané v křestním jméně a tak jste se chovala i v profesním životě.Gratuluji.

Hana Šorejsová 29.9.2014 23:37

Dobře znám od studentů vděk za pochopení, ale hlavně od mé maminky, která jako ředitelka DD vodila děti domů i na Štědrý den . Byla mámou všech ------

Marie Magdalena Klosová 29.9.2014 22:55

Nejhezčí odměnou pro vychovatele,či učitele je,když se k nim bývalí svěřenci i po letech hlásí a dají najevo,že jejich úsilí,práce nebo jen porozumění nepřišlo nazmar.

Jana Šenbergerová 29.9.2014 13:12

Dobrý konec je jasným důkazem toho, že i váš postup byl dobrý, a to pro obě zúčastněné.

Olga Štolbová 29.9.2014 10:58

Asi nejkrásnější odměna, nic lepšího neznám....

Soňa Prachfeldová 29.9.2014 10:45

Cit pro druhé a pochopení, obojího máte moc a moc. Hezké.

Zuzana Pivcová 29.9.2014 08:58

Myslím, že to se stane. A je na vychovateli nebo učiteli, jak to pojme, když to je třeba jen jednorázové a přísný trest by tomu mladému mohl zkazit život.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová