Přilepí se za vás, a i když nejedete nijak pomalu, líže vám zadní nárazník. Každých pět vteřin vykukuje do levého jízdního pruhu, jestli není možné předjet. Jakmile je na okamžik „vzduch čistý“, ukázkovou myškou se zařadí před váš – v té chvíli už prudce brzdící vůz (aby se tam ten blbec vešel) – a brousí si zuby na dalšího nešťastníka.
Nemusím se snad ani dívat, co je to za auto. Moje dlouholetá zkušenost praví, že bavorák (tedy BMW), pokud možno se začerněnými skly, aby nebylo vidět dovnitř. Nejméně dvou a půl litr a čím je otřískanější, tím také nebezpečnější.
O víkendu se mi to stalo snad popadesáté. A znovu jsem si tak potvrdil, že nemám rád bavorskou automobilovou značku BMW. Je to postrach silnic a možná by se měla prodávat na zbrojní pas.
Já vím, že ta značka za to nemůže. Rozumím, že vinen není vůz, ale trouba, který usedne za jeho volant. Nicméně nikdo mi nevymluví, že obliba BMW mezi piráty silnic je násobně větší, než u jiných značek.
Čím to je? Že by byl bavorák symbolem síly, arogance a bezohlednosti? To zcela jistě nikdy nebylo záměrem konstruktérů z Mnichova a ani si to nezaslouží. Automobilka produkuje rychlé, kvalitní luxusní vozy, které patří k nejlepším na světě.
Ale možná právě tím jsou lákavější pro motoristické exhibicionisty. Když se pak ocitnou za volantem takové rakety, chovají se jako šílenci smyslů zbavení.
Všichni z cesty, mají BMW. Kdo je víc!
P.S.: Omlouvám se všem slušným řidičům vozů BMW
