Jeden z mých prvních pokusů /1966/
Bylo to takhle jednou po ránu,
kostelík byl plný tulipánů,
před kostelem plácek malý,
na něm si děti skotačivě hrály
Irena, Otík, Slávina a Jan.
"Kdo máte korunu?"
zní hlásek čilý
"hned bychom zmrzlinu si nakoupily
a lízaly. Červenou z jahod,
tu já znám,
přece však vanilkovou radši mám".
Nejdřív se hlásky domluvily
o sladké chuti barevné vody,
teď mozečky své nutí
k přemýšlení,
jak dostat koruny.
Sluníčko v květnu hřeje,
děti ztichly,
v kostele se pěje
o svaté Janě.
Vtom Otík vykřik:
""Už to mám. A bude zmrzlina!"
Usmívá se a děti napíná.
"Cukrářka Novotná je přece Jana,
slaví svůj svátek
dnešního rána,
půjdem jí gratulovat."
Irenka pohotově vykročí,
vběhne do kostela,
k prvnímu oltáři se přitočí,
květináč s tulipánem
si z kostelíka vynese
a než kostelník řekne amen,
zavelel Otík:
"Tak a půjde se
a přání řekne Irena s kytkou".
Jdou čtyři děti k cukrářskému krámu,
kde číst se může na okenním rámu
Dnes čerstvá zmrzlina!
Jen děti vejdou,
spustí Irena:
"Tak my vám přejem k svátku
paní Novotná
a tulipán vám nesem na památku."
Dobrá paní se usmívá:
"To jste mě překvapily děti,
děkuji, děkuji, co vám dát?
Snad trochu zmrzliny si chcete olízat?
Je právě čerstvá
a ten váš tulipán
si do výlohy dám."
Jsou čtyři děti,
lížou zmrzlinu na sluníčku,
na plácku u svého kostelíčku.
Jen dolížou,
Slávina s tulipánem
proklouzne sakristií
a farářovo ámen
neslyší průvod dětí
zakončený Janem.
Jdou znovu popřát do cukrárny zdraví
a paní Novotná jim praví:¨
"Vy šibalové malí,
teď asi na dort máte chuť?"
Jdou čtyři děti na plácek,
poslední pětiletý Jan
je celý čokoládou umazán.
Sluníčko září,
v kostele se pěje,
úsměvy dětí v tváři
a nové dobrodružství zde je.
Tentokrát malý Jan
vynesl z kostelíka tulipán
a opět běží průvod dětí k paní,
aby vyslovilo jí zas nové přání.
Diví se paní Novotná,
tulipán do výlohy zarovná,
její zmrzlina je chutná,
bonbony dětem dala.
Když počtvrté však od Otíka
kvě¨tník s tulipánem brala,
tu velmi přísně se dětí ptala,
odkud jsou květiny.
Z dětí nepípl ani jediný,
když vtom kostelník udýchaný
jde hledat květy do cukrárny.
Tvář paní Jany bledne,
na klubko přikrčených dětí vzhlédne,
každému do ruky
vrací z výlohy květník,
kostelník dostává
nějaký ten pětník
do pokladničky.
Je ticho, dějí se zázraky.
A znovu vyjde průvod,
kostelník, děti s tulipány,
paní Novotná,
za sebou cupitají jako slepice,
diví se kolemjdoucí velice,
co květů dává zbožná paní
místnímu kostelíku.
Stará babka se klaní,
dělá místo na chodníku:
"Pro nejsvětějšího našeho Pána,
ta Novotná je jistě Jana."
