Samantha

5. 11. 2014

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zdenka Jírová 6.3.2015 00:26

Je to dojemný článek, člověk si hned uvědomí to ohromné štěstí, že má všechny smysly a měl by si toho štěstí vážit. Ztráta zraku je snad nejhorší postižení a je krásné číst, jak si tím poradili.

Michaela Přibová 6.11.2014 12:56

Děkuji vám všem za milé řádky. Moc mě potěšily. Paní Evo, ráda vás po Praze provedu:-) Michaela Přibová

Milada Salajková 6.11.2014 09:56

To je síla, odvaha k životu. Díky!

Soňa Prachfeldová 5.11.2014 20:24

Krásné paní Michaelo, to si člověk uvědomuje, jak je nesmírně bohatý a přesto někdy nespokojený a lidé kteří mají tak těžký úděl jsou pokorní a stateční, obdivuji je !

Zuzana Pivcová 5.11.2014 18:55

Obdivuji Váš i Samanthtin optimismus. Je to oboustranně nelehké, ale úžasné.

Jana Šenbergerová 5.11.2014 15:19

Z vašeho krásně napsaného příběhu je jasné, že všechno je jen o lidech a schopnosti vcítění. Nikdy jsem vás neviděla, Michaelo, ale líbíte se mi. :-)

Eva Mužíková 5.11.2014 09:52

Paní Michaelo, máte jistě velmi zajímavé zaměstnání, které Vás, jak usuzuji z Vašich řádků zcela naplňuje. Práce má člověka bavit, ne jen být nutností. Tak jsem to měla i já, vždy jsem se těšila na nový den, co přinese. Přiznám se, Vaše řádky jsem četla s dojetím, určitě se k nim ještě vrátím. Přeji hezký den.

Svatava Páleníková 5.11.2014 09:32

Moc krásně jste to napsala, věřím, že to pro vás bylo dojemné setkání a ještě dojemnější rozloučení.

Hana Rypáčková 5.11.2014 09:14

Hezký dojímavý příběh a zajímavé zaměstnání.Slepci jsou vesměs stateční a vstřícní .Jsem ráda, když narazím na pomůcky , které jim mají zpestřit život.Třeba v muzeích a přírodních parcích-oddělení pro ně jim pomáhá seznámit se s okolím přes jiné smysly.

Eva Balúchová 5.11.2014 08:39

Moc pěkný článek,máte pěkné,ale náročné zaměstnání. Taky bych se nechala Prahou provést. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha