Hlídání

Našla jsem v Miláčcích jeden z prvních svých článků. Ještě jsem hledala soutěžní o Vendíkovi milovníkovi.Ten bude asi jinde...Dík za rubriku. To bude počteníčko...

Věrná psí láska, krásné jste nám o ní povídala Hanko!

Hani, článek suprový, ale nejvíce mne zaujala ta vše říkající fotka - stýskání, nemohla jsi jí nazvat výstižněji.

Hani, u nás je to podobně.Naše fenka bígla je "drahoušek" mého muže.Když odjede, první den nežere,druhý den chodí po bytě,vytahuje v koupelně z odpadk.košíku např. posmrkané papírky,špejle do uší apod.Pak si sedne k rohu sedačky a vyje-až zpívá uhuhuhuhuuuuuuuuuuuuuuuuuu.Tak ji musíme pomazlit, poškrábat za ušima a když jí řekneme, že páneček se vrátí, ať čeká, teprve se zklidní. Je mi jí líto, že je na něm tak závislá,že ho tak miluje,ale na psa vlastně mohu i trochu žárlit.Je to prostě člen rodiny, to známe všichni, kdo nějaké milé zvířátko doma máme

Za chyby se nemáš pro omlouvat! A hlídači jsou skvělí.Dcerčin pes mi nechtěl dovolit ani si nutně odskočit od kočárku na zahradě.protože věděl,že musím hlídat.Takže jsme hlídali oba.

Omluvte prosím ty chyby!Dost špatně vidím, ale stydím se.

Já jsem před mnoha lety takhle hlídala v archivu lidem, kteří tam ještě bydleli jako domovníci, fenku knírače. První den stála u dveří, že půjde domů. Za několik dní se rozhodla, že se mnou zůstane. Její lidé z toho měli šok a nařkli mě, že jsem jim psa odloudila. Když jsme se s fenkou potkaly, ječela a rvala se ke mně. Já jsem to obrečela a už bych to nikdy nechtěla zažít.