Zpomalte. Je to v módě

Chechtám se i dnes, protože je jasné, že mě tato "móda" jen tak neopustí.

Po celý život jsem po vzoru maminky vše dělala poctivě, pečlivě a ve vaření mne nikdy neunesly ani reklamy, urychleně mne nebaví nic. Určitě nepatřím mezi "hlemýždě", ale mám ráda dlouhé obědování a hlavně večeře a povídání ..... člověk je pak klidný a ne stresující. To můj názor.

Když mám chuť něco udělat, tak mi to jde od ruky. Když se mi nechce , tak neudělám. Jenže to jde opravdu až když jsme rentiéři.

Také jsem si myslela, že jsem líná a ono ne. Jen to vaření nemám ráda pomalé, raději pomalu ležím.

Takových dvacet po obědě, kdypak jsme si to mohli dovolit?

Ráno jsem se od srdce zasmála, když mi ten můj po přečtení článku řekl: "Já už jsem si začal myslet, že jsi nějaká líná, a teď se dovídám, že jsi vlastně in, trendy a docela avantgardní." Aby ne! Už Komenský věděl, že "Všeliké to kvaltování toliko pro hovado dobré jest." :-)

BRUNCH to je moje... snídám okolo půl jedenácté a pak už zrovna obědvám.... ale ne proto, že je to moderní, Když vstaneme s Bertíkem okolo půl desáté, honem s ním klušu ven a snídani odkládám . takže uplatňuji moderní trend, aniž bych o tom něco věděla..

Určitě nezpomalím proto, že to je to v módě, ale proto, že už nebudu mít sílu.Když nevyjedu kopec, tak slezu z kola, když se mi roztřesou nohy, sundám lyže a půjdu na kafe..Ráda si sednu s knížkou,toulám se přírodou, denně (někdy i )neuspěchaně vařím.V důchodu si naplánujeme víc akcí, když máme na to čas a pak nestíháme. Možná v domovech důchodců víc odpočívají.Tam je zas nutí k činnosti.

Je to pravdivý poznatek, že si člověk ve stresu nic ze života neužije a život ubíhá tak rychle...