Podzim v duši

Lidu,moc hezké...

Lidmilo, opravdu krásná báseň, plná citu. Ale jak píše také velmi hezky Marie, vše se časem změní, opět se budeme radovat , byť jen z těch sluníčkem ozářených cestiček při našem toulání přírodou.

Však není ještě všemu konec, podzimu i zimě odzvoní ten zvonec, a přivolá jaro,máj, v duši i venku bude zase ráj. Peřiny větrat dají broučkové, a všechno nové vyroste, stromy se zahalí v zelený šat, co jiného si přát. Déšť smutek odplaví, sluníčko náladu napraví, vnoučata a íčko zabaví, Tak přiťukněme si NA ZDRAVÍ.

Taky mi nějak, Liduško, mluvíš z duše. A to jsem si myslela, že mi melancholie nehrozí. Vyjádřila jsi to krásně, to ano, ale raději bych se bezuzdně smála, to mi věř.

Lidmilko, krásně melancholické verše. Plně vystihují i moji dnešní náladu. Za oknem nevlídno, holé ruce stromů se vzpínají k pošmourné obloze. Ještěže ta má láska sedí naproti mně a pije se mnou ranní kávu. Čeká nás špatné období, snad to zvládneme.