Do prčic už jsem byla poslána mockrát, v Prčici jsem ale ještě nikdy nebyla. A to se rok od roku snižuje šance, že bych to ještě mohla stihnout. :-)

Moje sestra se hodně zajímá o Kelty a na Závist plánujeme cestu už dlouho. Informace, kudy tam, je pro nás prospěšná, díky.

Štamprle a vycházka se nevylučují, obojí Vám určitě přispěje k pohodě, a ta pak dává vzniknout takovéhle vtipné básničce.

Opravdu krásné snímky jarní přírody.

Peří je peří a s renovací mám osobní a to ty nejlepší zkušenosti.

Jsem z těch, kteří mohli zůstat na původním pracovišti. To je výhra, protože hledat něco nově je asi opravdu obtížné. I ty vrátnice a uvádění do divadla nebo dozor na výstavách jsou dnes dost lukrativní místa.

Dobrý večer, v podstatě máte pravdu,mám podobný problém,ale zase tak moc mi to nevadí. Jezdila jsem a létala dlouhá léta s vnukem každoročně k moři od jeho 3 let, nyní už je skoro dospělý, tak babičku nepotřebuje.A vnučku si bere dcera se svými známými k moři sama.Jde o společnost 40átníků, tak já, stará bába, bych jim překážela. A tak cestuji sama.V naší zemi bez problémů, doplňuji hrady a zámky, co jsem ještě neviděla, do ciziny klidně taky sama, jazykově jsem dobře vybavena. Ale souhlasím, že je lepší cestovat s někým.Pokud se mi chvíli někdo postará o 90let.maminku, vydám se hodně, hodně daleko...Přeji p.Marie, nechť Vám vše vyjde.

Lidmilo, moc hezké !! Milé.

Pan Vladimír Dvořák, to byl a je pojem ! Dělal skvělou zábavu.Po r. 1989, vlivem jiných kulturních proudů, už jeho popularita začala upadat. A psal krásné texty.

Moc se mi ta sonda do osobnosti Mariny líbí. Poněkud mi připomíná má mladší léta, kdy jsem si také nepřipouštěla jednostrannou povrchnost některých vztahů. Z mé strany bylo všechno vzato velmi vážně. Díky, Míšo.

Asi jsem výjimka, která potvrzuje pravidlo. Celý život spím dobře a dlouho a stejně mám pořád hlad :-))

Obdivuji Vaši všestrannost tvůrčího výrazu. Včetně této veselé nadsázky.

Kluci, do toho!!!!

Zrovna o víkendu jsem měla rozpravu s dcerou na téma druhé světové války. Myslím, že ještě jejich generace - současní ptětatřicátníci - vnímají tuto historickou etapu jako živou. Ve většině rodin o ní vyprávěli prarodiče. Ale mladší už ji vnímají jen jako historii. Tvůj článek je, jako vždy, perfektní. Sama jsem osobně znala několik účastníků Pražského povstání, přátel mých prarodičů.

Je to velmi silný příběh, emotivně podaný, někomu by se možná mohlo zdát, že až moc vygradovaný, ale já jsem příběh se stejnou pointou před 27 lety prožila (a možná, že nejsem zdaleka sama). Ale netroufla bych si mluvit v mém případě o božích mlýnech, spíš jen o odchodu z mého života. Děkuji Vám za to zvláštní přiblížení.

Taky bych se tam ráda podívala.Projížděla jsem tudy dávno tomu a byl to proti jihočeské krajině děs a běs.Sleduji jen v tisku,jak rekultivace pokračují.

Zojo,to je moc krásná příroda.A co Pípalka?Nechce se mi věřit,že byla zavřená.Díky za pěkné počtení a hezkou fotodokumentaci.

To, co Tobě, Hanko, připadá při Tvé práci se seniory samozřejmé, pro jiné asi samozřejmé není. Dívky se mi mnohdy zdají horší než chlapci ve svém projevu, mluvě i ochotě vůči starším.

Jani, sdílím Tvé nadšení, to se mi bude hodit.

Jsem moc ráda, že jste tenhle příspěvek napsala, protože mě zajímají všechny údaje, vztahující se k válce, a to nejen oficiální, naopak spíš z pohledu každodenního žití. Potvrzujete mi i fakta z dokumentů, týkající se německých uprchlických táborů z konce války nebo bombardování Drážďan. Díky.