To je emočně hodně silný konec vztahu, vyjádřený básní.

Tak jsem se krásně začetla, zasmála pobavila. Tento humor nemá chybu. Vaše Zelenka se s Vámi zřejmě nenudí, ale kdo ví. Chtělo by se jí na to zeptat, venku frajer a doma bručoun? Určitě ne, světlá vyjímka. Máte to za pět Romane!*****

Paměť národa znám, doporučil jsem jim pamětníka pana R., o kterém píšu v článku Vypravěč příběhů. Neberu nikomu (ani Iloně K.) ty gorily, jenomže na cestě k těm gorilám je tolik bližších bytostí, které bych chtěl a měl podpořit, že jí skoro závisím, jak je všechny dokáže cestou ke gorilám přehlédnout. :-)

No paní Zdeno, tenhle článek se mi už tak moc nelíbí. Je to spíš úvaha, ale chápu, že současně i "váš svět". Velmi polemický text, na což ani nemám chuť, kolik tam je sporných míst a bludů, a dva body vám dávám jen za tu práci, kterou jste si s tím dala. Neodsuzuji lidi s jinými názory a dokonce ani ty, kteří nemají správná fakta. Ale podala jste to docela konfliktně :-( Přesto říkám: Napište zas něco.

Tys, Haničko, použila množné číslo, přitom jsi jedna z těch, které se vůbec nijak nedohadují a nehádají.....

Aničko, hezká vzpomínka na Loučnou a hezké fotky. Elektrárna Dlouhé stráně by se nám taky moc líbila. Třeba se to někdy povede. *****

Byla jsem sice ve Španělsku, ale jen jednou krátce na mezinárodní archivní konferenci v Madridu. Takže z toho, co jste tu představila, neznám nic a za Vaše informace Vám děkuji.

Tak se mi to, Haničko, líbí. Tvá báseň i Tvá naděje.

Evi ty 3 minuty ti závidím a houbičky přeju. Mňam.

A tobě díky za vyprávění...

Půvabné, dojemné. :-)))

Držím palce Alence i dědečkovi. Vyhráli oba. Alenka svou snahou a úsilím, dědeček vyhrál velice šikovnou vnučku. Za pár roků pojede na Olympiádu .Moc se mi to líbilo :-)

Obdobná situace byla v Amsterdamu. Váš článek mi to hezky připomněl.

Není co dodat,jen souhlasit s napsaným a poděkovat.

Na otázku odpovídám: jak kdy a jak kde. Mně je 71 let a své první dítě . dceru- jsem měla v 19 letech a mému muži bylo 22 let. Bylo to v roce 1964. Otec za mnou do porodnice nesměl, dítě mu bylo asi na minutu ukázáno sestrou přes sklo.Doma se ujal pomoci, vzpomínám na první koupání, které jsme dělali podle knížky Naše dítě. Pomáhal s koupáním, žehlil plenky a rozhodně mu to nevadilo. Když se za za 27 let této mé dceři narodila dcera, její manžel ji nikdy ani nechtěl pohlídat, natož aby jí přebalil nebo pomohl s plenkami. Tento odstup od svého dítěte má dodnes, nikdy své dceři sám od sebe nepomohl ani fyzicky, ani se s ní nikdy neučil a nakonec obě opustil. Takže ani tak nejde o generace jako o povahu a výchovu budoucích rodičů.

Děkuji oběma autorům za krásnou písničku. Užila jsem si to.

Maruško, až mi málem zaskočilo, že ses přece jen odhodlala něco sepsat, a ty takhle! Ale je to moc milé připomenutí Hančina skvělého výkonu a dojemného přivítání. Ještě jednou tleskám vám oběma. Ale také všem ostatním, kteří se jakkoliv zasloužili o to, aby se nám v Loučné líbilo.

Aničko, bydlím v kraji rybníků a ty se vypouštějí cca jednou za dva roky, aby se vyčistily, takže vypuštěný rybník mě taky vždy zarazí, nicméně jsem si na to už zvykla a vím, že třeba na podzim už bude zase plný čistější vody... Krásné fotky máš :-)

Moc se mi to líbí jako vždy.

Helenko, doufám, že z toho vytvoříš později Máťův lodní deník a daruješ mu ho třeba k svatbě!!