Miloši, dodnes jsem nevěděla, že se dá koupit selečí krk, určitě bych už nic nepřikupovala, zvláště ne borůvkové knedlíky.*****

Ano, u nás v práci (stále pracuji na plný úvazek) se jednou jeden mladší kolega vyjádřil, že u nás máme 5 starobních důchodců. Jedna z nich jsem samozřejmě byla já. Ve srovnání s tím kolegou, který je neustále po doktorech a zatraceně se šetří, mou starobu charakterizuje zatím pouze datum narození. :-)))

Je to zajímavá informace. Stromy by si zasloužily být oslavovány denně.

Znám případy z okolí. Např.paní se starala asi tři roky o nemocného manžela/pro oba to bylo druhé manželství/.Když rakovině podlehl, přišel syn z prvního manželství nejen s nařčením, že tátu zabila(jak by mohl vědět o jeho zdravotním stavu, když otce navštěvoval cca jednou za dva roky) a k dovršení žádá okamžitě peníze za domek, který si jeho otec s novou partnerkou pořídil a ona platila rekonstrukci. Takže k bolesti ze ztráty manžela ještě takové rány pod pás. Rázem zestárla o několik let a je smířená, že domek se musí prodat, protože finance na vyplacení nemá.

Paní Jano, řešila jsem úplně ten samý problém. A tak jsem v bytě zůstala a ještě si ho zrekonstruovala. Snad dožiji v pohodě. Jelikož je mamince 92 let, doufám, že si bytu užiji ještě dlouho.

Pane Jiří, tleskám tomuto článku. Přiznám se, že jsem Zemana volila, ale jako menší zlo. To větší zlo byl pro mě knížepán. Nejsem v politice nijak kovaná, tak se do hlubokomyslných úvah nepouštím. Souhlasím se závěrem Vašeho článku, jsme myslící bytosti a podle toho bychom se měli chovat.

Zajímavé putování pro toho, kdo má rád poznávačky. Hezké fotky.

to je velmi dobrý recept. Dávám máslo ( nejsem totiž přívržencem margarínů) a jako nejlepší tvaroh na toto těsto se mi osvědčil kostka tvaroh polotučný.Osobně si myslím, že je lepší než z lístkového těsta i vzhledem k nutričním hodnotám.

Prvně jsem tohoto herce s kamennou tváří viděla jako dítě v grotesce Frigo na mašině. Bože, to je let!

hezké, něžné...Elenko :-)

Naprosto souhlasím protože seniorský věk nemá vliv na to, že můžeme i v důchodu podnikat či pracovat. To záleží na našem zdravotním stavu a pak jakou profesi jsme schopni nabídnout, aby o ni byl na trhu práce zájem. Myslím, že mnoho starobních důchodců ještě pracuje nebo žije ze svých úspor. Tak to funguje v celém světě a považuji to za zcela normální.

Tak to jsem ani netušila. Děkuji za zajímavou informaci.

Budu se opakovat - stáří není dle rodného listu, věk si určujeme sami v hlavě. Jak vidno z článku, nikdo se necítil tak starý, jak na první pohled vypadal. A když se sešla dobrá parta, hned bylo v čekárně veselo!

Já do důchodu vplula a plavu a plavu.....Rozhodně je nejdůležitější zdraví. Pak jde všechno samo...

...až oči přecházejí...přeji, ať se ti pěstování těch krásek daří i v budoucnu

Jarmilko, je to milé zamyšlení a skvělá pozvánka s přídechem jara. A krásných květin. Děkuji.

Niterně vyprávěné, Vando, a k zamyšlení. Myslím si, že není nikdo z nás, kdo by se aspoň jednou nedostal do situace, kdy se potká s beznadějí symbolizovanou konkrétním osudem. Proto jsme společenství lidí, abychom jedince ochránili. Ochránili aspoň drobným okamžikem účasti a nějakou formou pomoci, kterou můžeme poskytnout. Ale ta největší práce zůstává na tom, kdo se ocitnul v beznaději. A ta práce je nejtěžší z nejtěžších. Jen ten, kdo se někdy v takové situaci ocitnul, opravdu ví, jak je to těžké nepodlehnout zmaru a beznaději a jak je sebemenší pomoc důležitá. Každý osud je však jedinečný a za tuto jedinečnost platíme jistým druhem osamocení. Není potřeba se stydět, že "my" jsme zaopatření, a "někdo" není. Všichni si svůj život projektujeme sami a děláme chyby, za které platíme nějakou svou daň. Pokud se však dostaneme do soukolí lhostejnosti druhých, ta daň se stává neúnosnou. Je to těžké téma a má více otázek než spolehlivých řešení. Tvoje úvaha, Vando, je velmi dobrá a nutí k zamyšlení a hledání odpovědí. Díky.

Tak s tím si dovolím nesouhlasit.Spíš si myslím, že lidé, kteří klopí oč, neví co s rukama nebo se červenají si nejsou jistiti sami sebou a nezvládají pro ně neobvyklou situaci. Příklad s korpulentní dámou není šťastně volen, pokud bych byla účastna takovéto události, tak bych asi sdělila velmi slušnou formou, že by mohl mít více taktu a vážit slova a s onou korpulentní dámou bych navázala hovor na téma, že lidská blbost je věčná, a že někteří si nevidí do úst, aby ona se především necítila trapně. Takže dle úvah v článku nejsem dobrák, protože bych se nenechala přemoct pocitem nepatřičnosti, ale tu nepatřičnost bych se snažila v rámci možností minimalizovat. A souhlasím s panem Horáčkem.

Poslední únorový týden na horách- stále věřím, že bude ještě nový sníh ....

Článek jsem si přečetla a rozumím vám pane Františku. Dnešní mladí lidé mají jiné priority.