O této dámě super detektivek se již napsalo mnohé. Vlastním několik kousků z jejího díla - vraždiček z venkovského prostředí. Oddychová četba, ke které se vždy ráda vracím. ?

Vynikající sólista opery ND. Jeho podání Kecala v "Prodance"a Vodníka v Rusalce bylo excelentní. Ženou tohoto operního pěvce byla známá a krásná herečka Marie Glázrová.

Vando, opět vyslovuji díky za skvělý popis knihovny, za přiblížení atomosféry, možností a rovněž za publikaci krásných, autentických fotografií. Patří Ti velké poděkování za články, které s vysokým nasazením prezentuješ na tomto portálu.

To bude dobrota!

Úžasné, skvělé, dokonalé. Jsi úžasná, skvělá, dokonalá.

*****

Milé vzpomínání na dobu dávnou minulou,přesto tak hluboko uloženou v srdci.I když mnohé k dokonalosti chybělo,byl to čas našeho mládí,který se nedá zapomenout.Hezky napsané,díky.

Četla jsem to se zatajeným dechem jako detektivku a čekala,čeho že se dopátráte...? Myslím,že ten páchnoucí objev byl opravdu šokem,takže hlavně,že vše se v dobré obrátilo...Muselo to být hodně nepříjemné.

Pan Jan má moc milého pejska. Vendík mě celou dobu, co jsem jedla oběd /pozdě/ , upozorňoval packou, že by taky rád ochutnal...Nezbylo a dostal kapsičku. Básnička mě potěšila.

Milá redakce, máte neutuchající zajímavé náměty . Už se těším na vyprávění a zážitky seniorů. Díky ! A gratuluji výhercům.

Lékárny - zatím - téměř nepotřebuji - beru je 2 léky, předepsané Klinikou - na Kartu zdejší lékárny slevy mám. Ještě mám Karty dalších 2 provozov. lékáren - možnost výběru.

Zajímavé. Na opravený Kuks se chystáme...Díky za fotečky.

Upřímně p.Mihulové blahopřeji. Manželka vynikajícího režiséra K.Kachyni, po které jakoby se minulá léta slehla zem, se znovu nyní dostává na výsluní filmu.A to je moc dobře. Její manžel by měl určitě velkou radost.

Letošní kalendář mám od RECEPTÁŘE - zaručeno, že zde žádné "švihlé" rady nejsou! - to na ministerstvech je to asi horší!

Ať se mu nadále daří.

*****

S paní Hofmanovou se dá v mnohém souhlasit, ale zrovna tak diskutovat. Nelze zevšeobecňovat a dát jen na rady. Když jsem před lety šla do důchodu, kupovala jsem domek právě s vyhlídkou, že budu mít zahradu, psa. Kolegyně mne varovala - do důchodu tolik starostí? Proč nezůstaneš v bytě, Jak to zvládneš, až nebudeš moci? Moje odpověď zněla - a to mám už teď, v necelých šedesáti, koukat z okna bytu a myslet jen na to, že jednou zemřu? A žít takhle třeba dvacet let? Když mne zahrada baví? Ano, samozřejmě, myslela jsem při koupi na další roky a na tomu uzpůsobila rekonstrukci. Ano, souhlasím, že se musíme naučit nehromadit předměty. Ale co když zrovna ta těžká nepraktická váza, kterou by nám někdo doporučil vyhodit, je památka na svatební cestu s manželem? Nebo jsme ji podědili po mamince? Nechci tím říct, že v článku nejsou uvedeny hluboké pravdy. To jen, že po jeho přečtení jsem se spíše dostala do stavu blízkém depresi. Po šedesáti musíme myslet opravdu jen na nemohoucí stáří a smrt? Někdo je nemohoucí vinou nemoci od mládí, někdo velmi vitální v devadesáti. A je schopen zvládnout - i když jistě omezeně - i ty kytičky či mrkev na záhoncích.

Pane Havlas, moc děkuji za článek. Jaroslav Seifert je můj oblíbený od dětství, "Maminčina píseň". Jako dívka jsem poslouchala v radiu, když říkával ..."slyším, co jiní neslyší". Byl to promne nejlepší český básník. Na starých schodech k Loretě blouznivou větu po větě do vlasů šeptáš komusi, kdo rozumět ti nemusí. Když ohlédneš se, kde jsi stál a co jsi dříve neviděl, anděla spatříš opodál, jenž stojí tu, však bez křídel.....nádhera.

Na Jindřišské věži jsem byla vlastně jen jednou, ale bylo to velmi zajímavé, ani modernizace provozu mi nijak nevadila, naopak jsem uvítala, že nemusím stoupat tolik schodů. Myslím, že kromě zmíněné výstavy věže tam byly tehdy ještě betlémy. Krátkodobé výstavy se tu zřejmě střídají.

Děkuji za hezký výlet doplněný prima fotografiemi.