Nádherný film s nádhernou scénickou hudbou. Děkuji za připomenutí, budu po něm pátrat na internetu.

A nešel vložit zvukový záznam?

:-) Také se na to těším. Ale tu druhou půlku kapra si udělám postupně jindy a opravdu zdravěji.

To je moc hezké a zase jsem o něco chytřejší. U nás roste kolem jezera na borovicích. Občas seberu menší větvičky. Dostala jsem letos zlacené od dcery, ale rozpadlo se, asi bylo předčasně sebrané. Ale zachránila jsem to - něco visí z lustru a něco je v aranžmá.

Líbí. A jestlipak Fanouš četl Třetí přání?

Přiznám se, že i my se sestrou jsme kdysi braly za samozřejmost, že babička, tedy naše mamka, bude hlídat. Když odmítla hlídat, braly jsme to jako křivdu. Když jsem na dálkovém studiu FF UK přečetla povinnou vývojovou psychologii od Wagnerové, dočetla jsem se mimo jiné, že babička už není povinna hlídat vnoučata, že už svůj úkol splnila apod. Zprvu mne to vyvedlo z míry, muselo uplynout mnoho let, abych pochopila, že každý má právo žít, jak se mu líbí.

Když se řekne Prokop Diviš, první co nás napadne, je bleskosvod. Datum narození vynálezce je diskutabilní, uvádí se i 1.8.1696.

Průměrný film z r. 1937, oživuje jej pouze výkon pánů Peška, Plachty a Pištěka.

Ahoj, Vando, děkuji za skvělý článek, přiblížila jsi mi Kanárské ostrovy, kde jsem byla s dcerou před 20 léty, ale na ostrově Tenerife. Poutavé a zajímavé vyprávění jsi opět doplnila pěknými fotkami.S lokalizací svých cestopisných článků děláš velmi záslužnou činnost pro I60.Přeji krásné Vánoce a hodně tvůrčích sil. Vladka

To je fakt dobovka se vším všudy....

Tos napsala moc milé vyprávění. A že máš báječného muže, o tom už tenkrát nebylo pochyb. Tak oběma vše dobré a hodně společných sil, Eleno.

Hezká óda na čokoládu. Já ji bohužel neumím mlsat...

To jsi ty. Hezky jsi to napsala.

Také redakce i60 se připojuje ke slovům pana Horáčka a panu Gottovi přeje brzké uzdravení.

Jednou jsem se téměř účastnila takového úspěšně zakončeného hledání kešky. Je to zajímavý koníček.

Bez komentáře líbí.

Zemětřesení jsem u nás zažila dvakrát, jednou na ubytovně v Č. Budějovicích někdy v 2. pol. 70. let, podruhé při pobytu v Mariánských Lázních začátkem ledna 1986. Obě se projevem lišila. V Budějovicích se rozhoupala postel, na které jsem seděla, v Mariánkách se v noci postel začala třást, jako kdyby s ní třásl nějaký obr ve výšce. Zvláštní projevy.

Je to hezky řečeno a až na výjimky to tak platí, ale ještě v jižních Čechách jsme měly kocourky, kteří dováděli na sněhu, dokonce jsem jim postavila na dvoře jako prolézačku hrad a to bylo něco pro ně! Také jsem zažila kočku, která jezdila ve sněhu z kopečka, jako když sáňkuje.

Ten čínský bude poněkud obézní.

Láska je velká síla. Přežije ledacos. :-)