Pěkně napínavé vyprávění dramatického příběhu. Zdenku, zajímá mne, zda Vám ho někdo už kdysi dávno vyprávěl, nebo čerpáte z nějakých písemností? Atmosféru té doby jste vylíčil mistrně! Při čtení mne napadla podobnost mezi tehdejším mladým klukem - vojákem, posedlým myšlenkou, že musí sloužit svému "vůdci" a těmi dnešními mladými bojovníky Islámského státu, kteří zabíjejí ve jménu Alaha!

Vypadá to jako snadné, ale pro trochu povídavější, k nimž patřím i já, není jednoduché vměstnat představy a myšlenky do 50 slov. Někdy se pokusím. Od Tebe je to pěkná a veršovaná výzva.

Letos jsme na žádném výlovu nebyli, ale kapra si ujít nenecháme. Vzala jste to hezky zkrátka, od rybníka na talíř. :-)

Mám velkou radost, že redakce upozornila na tuto jedinečnou a nádhernou budovu, včetně nově otevřené a stálé expozice, na kterou jsem i dala tip. Je to jedinečný architektonický skvost na celém světě. Zamysleme se, kolik nádherných domů máme v Praze ! Redakci děkuji.

Upoutala mi tato zajímavá žena, tato femme fatale. Koupila jsem si o ní knihu Aleny Wagnerové: Sidonie Nádherná a konec střední Evropy. Děkuji za zajímavý článek.

Je-li řeč o posteli jako takové, silně pochybuji, že by někdo spal celou noc jen na jedné straně. Když mám (a to málokdy) problém se zažíváním, uleví se mi, když ležím na pravém boku. Na levém boku dlouho nevydržím, protože mému srdci se to moc nelíbí a dokud se neotočím, nenechá mě spát. Přesto se nikdy neprobouzím rozmrzelá. :-)

Pane Jaroslave, vzal jste to zkrátka a já věřím, že ne naposled. Určitě máte spoustu životních zkušeností, o které se můžete se čtenáři podělit. Neváhejte a pište.

Milá Vando, moc ti přeji pobyt na Kanárských ostrovech. Mám ostrovy věčného jara moc ráda a každoročně je navštěvuji. Za článek ti dáváme 5 hvězdiček a budu se těšit na tvé vyprávění o ostrově a o životě. Jak to umíš jen ty.

Děkuji za doplnění svých neznalostí paní Hano,perfektně vystihující článek,ale i procházka Prahou.

Svět se mění, buďte rád, že nežijete třeba v Paříži. Tam byste si přišel na své a ještě si možná užil. V Jeruzalémě byste asi nosil neprůstřelnou vestu.

Jeho filmy se mi vůbec nelíbí. Přijdou mi totálně stupidní. To je jediné, čemu se při nich mohu smát. Jestli jsou jeho filmy lepší než jeho dramatická a prozaická tvorba, tak by mě mohla maximálně uspat, ale jen stěží zaujmout. Zrovna běží jeho oskarová Annie Hall, úžasná americká ujetina. Tak raději dělám něco jiného. Asi je to jen pro náročného diváka.

Ta ložnice mi připadá dost děsivá. Nejsem proti kouskům starožitného nábytku, ale z jeho imitace pro celou vilu mi připadá dost snobské až kýčovité. Něco jiného je obdivovat originál na zámku a něco jiného mít kopii doma. No, jak se komu líbí.

Moc pěkný článek ze života Lidmilko.Já bych se tak zachovala jako Vy,akorát že bych jej poslala rovnou do p......skáčete kolem něj,věnuje se mu a nakonec odejde s prázdou a ještě Vás naštve.

Dobrodružství Toma Sawyera i jeho pokračování jsem ve svém dětství ráda četla.Vzpomínám si že jsem knížku dostala asi v 10 letech. Samozřejmě jsem ji četla několikrát, což jsem dělávala u všech knížek, které se mi líbily.

Moc hezké a pravdivé zamyšlení. Navíc pěkně zveršované. Máte to 5 (hvězdiček)

Ahoj, Jarmilko, před rokem jsem zde také zveřejnila článek o Chanuce, trochu z jiného pohledu, ale v podstatě stejných myšlenek, jak to ani jinak v naší kultuře nejde. Chanuka 5 776 /2015 započne 6.12 a první chanukovou svíci zapálí a požehnání pronese v Jeruzalemské synagoze v Praze vrchní pražský rabin dne 6.12. v 16.hodin.

Bezva článek. Chystám vlastní do svého souboru "O zvířatech a lidech". Bude se jmenovat "Kastrace nebo lustrace?" a bude, doufám, podnětný pro naše politiky.

Ano, budu spěchat pomalu, nákupní centra mě budou ještě více přitahovat, a mraky lidí mi vůbec nebudou vadit. Ráda sleduji z kaváren ten předvánoční mumraj, a je mi v něm dobře. Jo, a dárky už mám pořešené, budu je darovat.:)

Haničko, myslím, že cos napsala, mě vůbec nijak neruší, a věř, že kdybych byla docela sama, vánoce bych takto strávila, bez stromku a cukroví, bez velkého úklidu, bez problémů a beze smutku, docela v pohodě. To myslím vážně. Důležité je, že si na mnohé vzpomeneme a oni třeba na nás.

Tento autobiografický román jsem četla jedním dechem, když mi ho koupil můj táta, po mně ho četly obě mé děti, a četla jsem ho potom opět znovu. Obdivuhodná vůle a odvaha hlavního hrdiny. Osudu se nepoddal a přišlo štěstí.....v podání Norberta Lichého to bude určitě prima poslech !