" Královskou důstojnost zdobí, když ji poslouchá lid jí podřízený. A stejně tak ji zdobí, když se král stará víc o to, jak se mají lidé, než se má on sám, protože je spjat s lidmi, jako duše je spjata s tělem." Karel IV. Protože "duše je spjata s tělem", chci umřít zdravá. Komu se tento cíl nezdá dost dobrý, ať ho zkusí dosáhnout. :-)

Také je obdivuji. A přesto je na tom špičkový fotbalista mnohem líp. Máme podivně přeházené hodnoty.

Sny se někdy mohou změnit ve skutečnost - ale tajemno se přibližuje a vzdaluje, zase přibližuje a zase vzdaluje. Trochu smutné, ale hezké verše, psané od srdce.

Moc ráda bych se někde dostala. Jsem od téměř začátku přihlášená,ale asi někde na mrtvém bodě. Nevím co víc udělat.Je nás asi moc. Osobní promněna by mě bavila, ale i časopis, nebo molo. Snad příjde ta chvíle. Těším se už dlouho. Iva

Máte dar pobavit ostatní humorným popisem kuriózních situací. Až se mi nechce někdy věřit, že se to stalo jak píšete a dokonce ještě vám. Nebo je to vymyšlený příběh ? Fabulace vám asi není cizí. :-) Vladimír Menšík také vyprávěl často příběhy jiných, ale to nesnižuje pěkný způsob, kterým jste to popsala.

Po kouření se především blbne. Už to, že někomu připadá normální si poškozovat zdraví. Zaměstnanci, kteří vdechují na pracovišti toxické výpary dostávají za to finanční kompenzace. Kuřák naopak si za to sám dobrovolně platí. A ne málo. Je to projev inteligence? Nebo uvedu několik názorů a často opakovaných vět. Taková moudra opravdu vytesat do kamene :-) . 1. Tělo má jít do hrobu zhuntovaný. (důvod se neuvádí) 2. Na něco člověk umřít musí. (asi obava z příliš dlouhého života) 3. Doktoři varují, ale sami kouří. (blbnutí se týká i lidí s diplomem) 4. Tchán mého kamaráda kouřil celý život a dožil se devadesáti osmi let. (když nemáme v rodině dlouhověkého kuřáka, vypomůžeme si někým z jiné rodiny) 5. Mě to uklidňuje. (nevšiml jsem si, že by kuřáci byli klidnější než nekuřáci. Spíše mi připadá, že naopak) 6. Strašně bych přibral/a na váze. (tloustne se z jídla, ne z nekouření.) 7. Kouřím už tolik let, že teď už se mi ani nevyplatí přestávat. (u člověka, kterému zbývá několik měsíců života bych to i chápal) 8. Když bych teď přestal, byl by to pro tělo takový šok, že by mi to poškodilo zdraví. (k tomuto "moudru" ani nemám co dodat) 9. Mě to chutná a kouř mi voní. (závislost přináší příjemné pocity. Opilci, který se válí ve svých zvratcích a výkalech se také líbí být opilý. Proč by kuřákovi nemohl odporný puch vonět) Také už jste to někdy slyšeli? Nebo to sami používáte? Tedy já když jsem kouřil, tak jsem některá rčení používal a i ta, která jsem nepoužíval, jsem rád poslouchal. Taková malá omluva vlastní hlouposti.

Výsledky jsou ošidné A) 3:0 B) 1:0 C) 3 karty ale asi bude víc

Zuzko,jsi jedinečná,já opravdu nevím,co k tomu dodat.

Pravdivé a smutné zároveň.

Máte tam roztomilý překlep : ---maso podlijeme kyselou sekanou

Můj manžel byl o 3 roky starší než já a už tu není. Můj současný partner je o 6 let mladší. Vzhledem k tomu, že průměrný věk mužů je asi o šest let nižží, myslím, že je pro mě tak akorát. Dobře si rozumíme, i když máme řadu odlišných zájmů. Je nám spolu báječně, protože nám na tom oběma záleží.

A) 2:0 B) 1:2 C) 3:1

Ryby jsem měla vždycky ráda a dopřáváme si je často díky tomu, že výběr je docela slušný. Zlobí mě, že mražené ryby obsahují mnohem víc vody než čerstvé. Jen jednou jsem ochutnala čerstvé řasy a od té doby mi žádné sušené nechutnají.

Mě bolelo jen to, jak jsem se smála. Zažít bych to nechtěla. Moc pěkně jste to napsala.

Dovedu si to představit, protože jednou kdysi nám přišel domů asfaltový kocourek, který buď někam spadl sám nebo mu tam někdo pomohl. Zprvu to vypadalo tragicky, protože by se sám rozhodně neočistil. nevím, čím ho tehdy sestra zatuhlého nánosu zbavila. Ale o účinku másla jsme nevěděly, asi by to bylo snadnější!

To je poezie úplně z jiného soudku a nutno dodat, že hodně milá.

Naše dlouholetá známá Olinka (psala jsem o ní před 2 lety zde v Mém příběhu), které je 88 let a podle volby dcera žije rok v Senior Parku, je na tom asi takto: Ve svém "bytě" se pohybuje samostatně a osobní hygienu i jídlo zvládá. Pečuje v bytě i o kocourka. Zážitky z minulosti dovede vyprávět brilantně. Se současností však má velké problémy. Jednak opakuje stejnými větami mnohokrát to samé, neví dny, čas, lidi, asi ani, kde žije. Nového už si nezapamatuje nic. Při výpadcích říká úplné nesmysly, kdy zaměňuje minulost s přítomností, co dělá, jak dlouho tu bydlí, je podezřívavá a velmi vztahovačná, že ji nikdo nemá rád a každý jí chce škodit. Chceme-li se vyhnout konfliktu, musíme jí vše odsouhlasit a jen ji chválit. Zajímalo by mě, paní doktorko, zda se jedná v tomto případě o projev Alzheimerovy choroby a jak dalece je pro takového člověka ještě únosné bydlet sám, byť v objektu s péčí.

Před 2 roky jsme se s mou sestrou a kamarádem vydali do Jinců "hledat trilobity". Kamarád byl starý hledač pokladů a bezpečně nás dovedl kus cesty za obec do lesa, leč do stále označeného vojenského prostoru. Bylo šílené vedro. Našla jsem asi dva kousky se zkamenělinami, jenže pak začala obrovská bouřka a kamarádovi se udělalo zle, protože už měl jednou mrtvici. Široko daleko nikdo, tak jsem utíkala do obce a chytila prvního chlapíka u domu s prosíkem o pomoc. Ukázalo se, že to byl důstojník tamního dosud fungujícího útvaru, ochotně kamaráda odvezl na ošetřovnu, kde do něj nalili lahev vody, jelikož byl dehydrován, a něco mu podali. Pak nás ještě všechny odvezli na nádraží. Byli úžasně ochotní, aniž by tušili, že spadám pod vojáky. Měla jsem ale pěkně nahnáno. To by se nám trilobiti moc nevyplatili.