Již x jsem navštívila Chorvatsko letecky. Cesta autobusem celou noc je velmi únavná a let do Splitu trvá jen cca 1,5hod.Jezdím do Omiše, který je vzdálen jen 30km od letiště.Nejsem zničená z cesty a mohu si užít dovolenou.Čím jsem starší více využívám jako způsob přepravy letadla.Jen na poznávací zájezdy jezdím autobusem.Nejhorší co jsem v životě zažila byla cesta autobusem s lůžkovou úpravou.To byl opravdu "autobus smrti".Přežila jsem tak 4 noci a nikdy na to nezapomenu.Dnes jsou tzv.nízkonákladové lety velmi levné.

Hezké,něžné,křehké verše jako ta pavučina...opět si zasloužíš Zuzanko můj " hlubokosklon "....

Můj otec byl podobně nalepen s uchem na rádiu, vyprávěl nám o vysílání z Londýna, o tom, jak exilová vláda přes rádio vysílal vzkazy českým občanům. A jedno takové staré rádio stále opečováváme na chalupě, je to už rodinná památka.

Vtipný příběh a výborně napsáno. Nasmála jsem se, díky.

Odjakživa žiji s pocitem, že moře umí sdílet nálady, které do něj vyšeptáš nebo vykřičíš. A vlastně nejen moře.

Člověk spojuje zážitky se smyslovými vjemy, a vnímání vůní v tom hraje nepochybně významnou roli. Tobě se to podařilo ztvárnit velmi hezky.

Podobně si v Čechách kupují nemovitosti Němci, Nizozemci i Norové, protože je jsou tady nižší životní náklady. Norové oceňují více světla v zimě, než mají za polárním kruhem :-)

:-)

Když ještě patřil zámek ministerstvu školství, strávila jsem tam v zimě týden na kurzu angličtiny. Vnitřní prostory byly pěkné, ale park byl zanedbaný. Jsem ráda, že se změnil. Projít se v něm s panem Větvičkou bude jistě nezapomenutelný zážitek.

Tvé vzpomínky, Jíťo, Ti nikdo nevezme, tak se alespoň dívej na krásné fotky, videa, cestopisné filmy. Moře se Ti tak bude neustále připomínat.

Sluší vám to. Ale slušelo vám to i "před" :-)

Vidím,že jste si to užívali a byli úžasní.Upřímně se s tebou raduji.

Milá Zuzko,tiše se směji,jedeme totiž opravdu na podobné vlně.Napsala jsem v úterý takový text o moři,ani příběh,ani próza,ani báseň a mám ho ještě nevydaný na mém profilu.Totiž napsala jsem o moři dva a ten jeden už vyšel,je mi jasné,že všeho moc škodí.Zase jsou tam podle mě VELKÉ SHODY.Verše se mi líbí!

Na Sydney také nikdy nezapomenu, ale moře se mi zdálo nejkrásnější v severně od Sydney ležícím Palm Beach. A to byl podzim. To je ale jen individuální pocit, ovlivněný okolnostmi.

Jedinečné chvíle, popsané jedinečnými verši. Dík za to, že poutáš prchavé chvíle do trvání.

Krásný článek,jen to moře...Je nádherné-na focení a koukání.Moře-je spojené i s jiným významem,ne jenom s vodou.Voda je dárce života-jen nesmí být v botech nebo bytě.Nechci navodit negativní atmosféru,jen chci za sebe napsat poznámku.Vodu ano,ale do veliké vany-třeba relaxační,ale stačí i obyčejná.A slanou,to není problém,ta může být i ve vaně.Určitě řeknete,že pláž je něco jiného,ano,ale ne pro mě.Opalování bych měla jako trest.A když moře,tak to kamenné.Užívejte si to slané a já se budu ,,drápat" na kamenné.

Moc hezké porovnání moří. Já jsem předloni poněkud předběhla toto téma (viz Můj příběh - Není moře jako moře), tak už se nechci opakovat. Je ale pravda, že k některému moři, respektive konkrétnímu místu u moře, se také ráda vracím, netáhne mě to pokaždé jinam.

Paní Veronika, milá a krásná princeznička v pohádkách,později vyzrálá žena a představitelka mnoha krásných a divákům hodně říkajících rolí.Myslím, že nyní už je opět štastně vdaná, je po boku milujícího muže, a září z ní štěstí.Vše nejlepší.

Moc pěkný rozhovor, paní Marie Magdaleno, budu držet palce na módní přehlídce a přeji v životě jen vše hezké.