Františku, pravda pravdoucí. Podobné zkušenosti máme určitě my všichni, dříve narození. Ale dokud dojdu po svých, dokud si vyberu co právě potřebuju, je vyhráno. Bude hůř...

Prosba k čtenářům-nejen seniorům: Již několik let kupuji a čtu noviny "Doba seniorů". Jednou byla uvedena zajímavá reportáž z Německa, kde řetězec "Kaisers" otevřel i tzv. generační supermarket: Nákup.vozíky jsou vybaveny lupou a sedátky. Podél regálů apod. jsou stupátka (i menší osoby všude dosáhnou). Podlaha je protiskluzová, na regálech tlačítka k přivolání personálu. K vybavení obchodu patří i odpočinkový koutek. Zboží je převážně v menších baleních - nejširší je sortiment potravin, většina asistentů a pokladních je ve věku 50+ = aby se zákazníci cítili "mezi svými". Článek uvedl i adresu: Berlín-čtvrť Friedrichshain - nedaleko nádraží Ostbahnhof. Kdo máte možnost navštívit Berlín a toto prověřit - sdělte pak čtenářům magazínu "i60" - děkuji. Bude to snad i inspirace pro ČR ? - naše populace také stárne!

Simona Stašová zraje jako víno.

Dojemné. Rodiče mého partnera jsou spolu 62 let a je zjevné, že rádi.

Zveřejnění Intimní lyriky probudí představivost ostatních a podráždí singly. Rytmicky zajímavé bilancování chvil. Pěkné.

Opět nic nového pod sluncem. Léčba půstem je poměrně stará metoda z dob, kdy lékaři ještě léčili, místo aby ordinovali léky a operovali všechno, co se dalo ještě opravit. Jsme to, co jíme, proto také jídlem můžeme ovlivňovat svůj zdravotní stav. Téměř všechno, co se dnes dá koupit v supermarketech obsahuje škodlivé látky nebo je špatně zkombinované, nebo si i relativně zdravé potraviny kombinujeme špatně, jíme v nevhodnou dobu a pak se divíme, že umíráme čím dál tím dřív na "civilizační choroby". A dobře nám tak. Jen na hloupost není léku.

Protože jsem se k těmto stránkám dostala nedávno, teprve se s nimi seznamuji. Překvapilo mě, že v diskuzi k tomuto článku není žádný příspěvek. Tak aspoň teď po dlouhém čase od jeho zveřejnění přidám kratičkou glosu: i mně "na druhé straně barikády" totiž připadá jako zázrak to, co prožívám na koncertech Vaška Neckáře - zpívám a tleskám jako o život a hrozně mu fandím ...

Ten mariáš se rychle naučte, víte jaká tam musí být nuda.

Bimbání by mi určitě vadilo, ale tikot hodin v ložnici potřebuju, znamená to pro mě domov a bezpečí.

Když mě před lety sousedi vytopili byt, péřové prošívané deky jsem zrušila a začala spát pod umělými a vyhovovalo mi to, ale teď jsem začala toužit zase po peří.

Také mám různá spací období za sebou. A takovému spaní ve dvou, s přitulením, se nic nevyrovná.

Tvá báseň je balzám. co druhým hojí duši, jsi cítit člověčinou, a řeka změn ti sluší!

Usínám a spím dobře. Přesto jsem si jednou pustila CD, asi ze zvědavosti, a zaposlouchala se do líbezného hlasu, který říkal: "Představte si, že se kolébáte v malé bárce uprostřed moře..." Ta představa mě tak vyděsila, že jsem nemohla usnout a přemýšlela jsem, kdo by mne v mém věku z toho moře zachraňoval.

Magdaleno, bezvadné, držím palce, doufám, že se vám to skutečně stalo. (Občas si totiž taky vymýšlím povídky na základě částečné skutečnosti.)

Opět zajímavé pokračování s množstvím vtipně psaných epizod. Od humorných přes zápletky a průšvihy, až k novým objevitelským zážitkům. Výborně. Těším se na další vyprávění o území, které již pro mne asi zůstane na vlastní oči nespatřené. Barentsovo moře už se mně vzdaluje. Četba o Vaší expedici i fotky mně ho zase přiblížily. Díky.

Myslím, že se už několik let vysílá "vylepšený" Mrazík, dle titulků získaný z americké verze. Zdaleka už nemá ty šílené nebarevné barvy jako kdysi. Soudím, že u nás byly barevně nejhorší filmy v 70. letech, podstatně horší než v 50. Ve filmech byly celé záběry nebarevné, jen osoby měly nafialovělé obličeje nebo byly sinavě zelené.

Ano, díky ,to může být zajímavé. "Smejdi" nejsou jediným nešvarem, společnost nemyslí na starší občsny v mnohs dalších ohledech. Všichni ti obchodníci a úředníci si myslí, že budou věčně mladí. Kdepak, taky zestárnou.