DIVADLO V produktivním věku jsem pracovala - hospodářka - v Kulturním středisku. Ve 2 lidech kultura pro cca 5000 lidí, muselo se dělat vše - od propagace po uskutečnění. Byly to i zájezdy, vč. návštěvy divadel - vstupné i doprava nebyly drahé, dospělí i děti jezdily rádi (i 50 "zlobiváků" zkrotlo - jezdilo se např. na každou premiéru divadla J.Wolkra (nyní V Dlouhé), dospělí do mnoha pražských divadel - jako doprovod jsem si divadel užila - naštěstí - i já. Teď jsou pro mne divadla nedostupná (důchod mám hluboko pod hranicí chudoby v ČR), tak jen 1x/rok si "dopřeji" představení pro seniory v divadle - jinak už jen TV a vzpomínky - líp už nebude.

Já jsem neřidič tak jako tak, proto nemohu odhadnout, jak je pro většinu Evropanů obtížné jet najednou vlevo (můj někdejší přítel Angličan tu s českou škodovkou jezdil zcela bez problémů). Je ale fakt, že i jako chodec jsem s tím měla zkraje při návštěvách států, v nichž se tak jezdí, velké problémy, samozřejmě na přechodu a pak také najít zastávku na správný směr. Také do auta jsem se cpala na špatnou stranu, kde byl volant, a v autobuse jsem mermomocí chtěla vystupovat do vozovky.

Hodně domácností se dnes k topení dřevem vrací. Na vesnici vždy najdete někoho, kdo má kousek lesa a potřebuje pomoci s prořízkou. My jsme se také vrátili od plynu zpět ke dřevu. Plynový kotel nahradila krbová kamna s výměníkem a deskové radiátory Radik zůstaly napojeny jak na plyn tak na dřevo. Z 80-ti procent topíme v kamnech, jen když nejsme doma přihříváme mistnosti plynem, aby nevymrzly.

Vypadá neobvykle a zajímavě, jen kdyby nebyla tak daleko. Díky za doporučení i snímky.

Přestože to mám co by kamenem dohodil, ještě jsem tam nikdy nebyla. Teď bude důvod to napravit, a to nejen kvůli známé dřevěné dvojici.

Perfektně vyjádřená cesta životem. Vědomí a svědomí jsou dobrými souputníky a obracet se zpět nepřináší žádný užitek. Nebo zatím jsem to nezaregistrovala. Také se dívám dopředu a žiji, jak nejlíp dovedu. :-)

Krásné cestování i fotky , paráda !

Zuzanko věřím, že se určitě chápete a nejenom ve verších kde si moc hezky notujete.

Už dávno se říká,,děti nemůžou za rodiče a rodiče nemůžou za děti".Ve svém životě jsem poznala hodně lidí.Je zajímavé,že lidé odsoudí člověka a sami jsou ve velmi podobné,nebo stejné situaci.Ale ,,u nic je to něco jiného".Co člověk,to jiný názor.,,Taková je doba."I takhle reaguje mnoho lidí a pak ,když ,,tu dobu"mají doma,hned mají náhled na svět úplně jiný,třeba i na úkor vlasních dětí a vnoučat.

Toto město je od nás vzdálené skoro 500km. Je svým způsobem má srdeční zéležitost,protože z velmi blízké vesnice mám manžela.Jezdíme tam už 44 let.

Mám dotaz.Je Karta života to samé jako karta Klub pevné zdraví,nebo je to jiná.??

Díky Jituško,vážím si toho,že jsi tu básničku věnovala mě a děvčatům a mám z toho upřímnou radost.Pravé přátelství je pro mě vzácné a posvátné a já mám radost,že mezi námi takové vzniklo.Tak díky za básničku,líbí se mi,těší mě a moc si jí považuji...děkuji

Americký kontinent je jak se říká - kotlem, kde se přetavují a mísí rasy z celého světa. Proto je mezi kosmonauty i několik původem Ćechů a Slováků. Kosmonaut Feustel má indickou manželku a vzal figurku krtečka na palubu raketoplánu. Hezký nápad.

1***

Nejsem hoch, ale také jsem je svého času ráda četla. :-)

Hezky sepsané a pravdivé.Jen málo lidí si to uvědomuje.

Na střední zdravotnické škole nám lékaři také ukazovali vnitřní uspořádání oka, ale jen na modelech. Věřím, že vidět skutečné oko uvnitř musí být zážitek. Jen člověk nesmí zbytečně domýšlet, kdev to oko bylo získáno pro studiujní účely. Zázraky přírody jsou neuvěřitelné. Slepých lidí je bohužel také hodně.

Ahoj Květuš, tady jedna spřízněná duše, i já už dlouho hledám podobné chodivé nadšence. Za chvíli dostaneš ode mne psaníčko, snad se na něčem domluvíme. O♥

Vyslechla jsem zkušenosti dvou známých, které se pustily obdobným způsobem do péče o seniory v Německu. Jedna fungovala na základě inzerátu doslova jen jako konverzační společnice staré dámy, na kterou rodina neměla čas a nejspíš ani trpělivost. Ta tam žila jen za bydlení a stravu, ale do té doby nebyla dobrá němčinářka a tam se poměrně dost naučila. Druhá nastoupila zprostředkovaně přes nějakou asociaci, ale asi po třech týdnech vše ukončila, podle jejího vyjádření tam byly hrozné podmínky a neodpovídalo to původní domluvě. Přitom předtím absolvovala u nás speciální kurs pečovatelek. Vy jste zřejmě měla štěstí, ale obdobně jako v případě au-pair i zdravotnice nebo pečovatelky často stěžovaly, že dělají práci, která se Němkám nelíbí a nechtějí ji dělat, ale pro dobrovolnice z Východu je dobrá. Já jsem němčinářka, neříkám to z vžitého negativního postoje k Němcům, pouze reprodukuji, co jsem se dověděla. Nemám v tomto ohledu vlastní zkušenost. Ale pomáhat seniorům či dlouhodobým pacientům lze formou dobrovolnosti i u nás, např. nemocnice v Krči tyto dobrovolníky přímo oslovuje a uvádí, o jaké činnosti se jedná. Někdy to je opravdu jen doprovod do zahrady, posezení u lůžka, vyslechnutí...