Konec dobrý, všechno dobré. Krásný příběh.

Soni, pěkný článek, jako vždy. A zase jsem musela hledat na mapě. Mstišov, to by mě zajímalo z čeho to vzniklo. A ještě jdu hledat toho mýho archanděla, abych se mu připomněla. A dík za procházku. :-)

Velmi zajímavý článek. A velmi zajímavé pojetí života v bohatství, chudobě a pro mě v neakceptovatelných pravidlech. Ale takový je svět. Rozmanitý, plný rozporů a problémů od východu k západu a od severu k jihu. Děkuji za sdílení vašich cestovatelských zážitků a přeji vám hodně štěstí a radosti na vašich cestách. :-)

Ale zase vás těší, že to přežila :-)

To je tedy příběh, ach ti zubaři! Můj muž už taky nemá zuby v kondici, ale bylo mu řečeno, žádné trhání, jen ať pěkně samy vypadají :-)

Ano,je to trestuhodné,co někteří dokážou. Doopravdy by tam mohlo být místo pro rekreaci a já věřím,že by si určitě našlo svoje příznivce.

Je dobře, že vás práce 3v1 v divadle stále baví. Já měla do loňska 3 různé brigády na DPP, kde jsem působila jako profesionální záskokářka v době nemoci nebo dovolených atd. Moc mi to vyhovovalo. Od letoška se DPP i pro důchodce tak zkomplikovaly, že už asi nikam chodit nebudu, což mrzí nejen mě, ale i zaměstnavatele.

:-) Bezva, tohle by zachránilo i komunismus před úpadkem... :-)

Jaruško, děkuji za procházku po Rize i z výkladem. Určitě to je zajímavé město, fotky máš krásné a hlavně s popisky.

:-) Boj o bydlení jako důvod k poctivému truchlení... :-)

Pěkná svěží poezie. Díky.

Prostě ta sleva není zadarmo :-)

Byla! Fotky jsou fajn.

:-) To je krása, vždyť manželství je romantické drama od komedie po tragédii a plné božího, přírodního a poetického tajemství... :-)

Moc milá vzpomínka.

Moc hezké, děkuji za krásné počtení. Překrásné stavby z doby, kdy se nestavělo jenom účelně, ale taky krásně. Děkuji

Moc milá povídka, která ve mně evokuje hezké chvíle souznění.

Váš strach úplně chápu...jednou mě při jízdě na kole bodla vosa mezi oči...byla to fakt jízda...

Jedna z mých nejoblíbenějších hereček. Vedle Hany Vítové, které byla hodně podobná moje maminka. V nadpise je chyba: má být … pak jí nadávali.

Milá Maruško* - děkuji moc za úsměvnou vzpomínku. S tím oblečením jsem to měla podobné, musela jsem nosit také hodně věcí o číslo větší aby mi to déle vydrželo a ještě ke všemu aby to mohli nosit i bratři ? Byla jsem totiž nejstarší a měla tři mladší bratry. Takže moje šetrná maminka mi kupovala zásadně i boty takové, aby je po mně mohli dědit bratři - takže na nohách "pionýrky" nebo ďokonce "komisňáky" - bylo to pro mne skutečně někdy ostudné až urážlivé, ale protože ještě žiji, tak jsem to svoje dětství v oblékání i obouvání přežila. Ovšem všechny ostatní vzpomínky na mé vesnické dětství jsou překrásné a přebíjejí ty negativní ♥