Je to úsměvné. Já jsem v dětství a mládí rostla jen do výšky, teď je to naopak. Ráda si mlsnu a nějaké zdůvodnění se vždycky najde.

Vtipně a výstižně napsané, moc se mi to líbilo. Vystihuje to i některé moje pocity.

Prvně jsem ho viděla na vlastní oči před několika lety.je to nádhera ho pozorovat. Děkuji za krásné foto z jeho prostředí a článek

stačí se s nimi domluvit a máte klid.

Prima vzpomínka. Měla jsem ráda mejdlíčka, pendrek, energit, žužu, lipo, vlnky, romance. V domě jsme měli konzum, chodila jsem si tam pro ně. Lentilky jsem milovala – jsou i dnes, ale strašně drahé. Stejně tak Milena, Kofila a Kaštany – občas si je koupím v akci. Kávová zrna v sáčku si nepamatuju, jen jako dortík v cukrárně. Měla je moc ráda moje maminka, já jsem to později od ní převzala. Granko tak pořád existuje, kávěnky rovněž, ty ale moc nemusím. A bohužel končí pralinky.

Tak už poněkolikáté nakukuji, abych zjistila, zda se vám daří či nikoliv. Je to divné, že není žádný komentář.

Souhlasím, bez přátel to prostě nejde. Jsem ráda, že jich mám dost a mám s kým trávit volný čas, pokud ho netrávím právě s rodinou. Jen bych prosila o nějakou přirozenějších fotografii běžných českých seniorech a ne rozšklebených dam někde za západní Evropy či USA.

Děkuji za hezké povídání. Mám to podobné, jenom s tím rozdílem, že já do práce v neděli chodím, hahaha

Úvodní dialog mi leccos připomíná, něco velmi podobného se odehrávalo i u nás doma. Udělala jsem kachní prsa a můj muž u stolu zajásal: "jé, sekačka." Budiž mu omluvou, že blbě vidí.

Jindro, to je moc pěkný příběh. Takoví lidé, jako byl tvůj děda, dnes už bohužel nejsou. Ale abych to nezakřikl.

Saloos je vynikající značka. Vřele doporučuju každému.

K. Schwarzenberga jsem si velmi vážila. Byl velice vzdělaný, nekompromisní, s mimořádným smyslem pro humor. Choval se přátelsky a s respektem k lidem, kteří měli rovnou páteř. Potkávali jsme se pracovně i společensky od roku 1987 asi do 2012. Čest jeho památce.

Jsou jídla, která bych nevzal do huby ", protože jsem byl donucen ve školce. Krupicová kaše a buchtičky se šodó k nim patří. Teta kuchařka byla známá mojí maminky, dej jí pánbůh věcnou slávu, ta měla doporučení mě dokrmit, kdybych nemohl. A to plnila... Byla to poválečná doba nedostatku a hubený Tonik nesměl strádat. A historky z dětství a mládí - to by bylo na dlouhé povídání. Ale díky, aspoň jsem zavzpomínal :-)

Hezký článek. Loutkoherců si moc vážím. Sleduji již osmou generaci Kopeckých – Anna a oba Rosťové Novákovi jsou mj. synonymem Cirku La Putyka.

Marie, pěkný výlet i fotky. Prošla jsem se s vámi dokonce i prstem po mapě. Děkuji. :-) :-) :-)

Zrovna dnes jsem se vrátila z obchodu, nechala jsem tam 650,- Kč. Původně jsem šla jen pro kávu. Nabídka je obrovská a já neodolala. Už nemusím ani do města. Obchod u nás na vesnici je zásoben perfektně. Někdy mě svírá docela úzkost, protože se v tom všem ztrácím. Přesně jak píše autorka. Já, která se kdysi těšila nakupovat mám dnes pomalu strach tam jít, co regál, to nástrahy, útok a past na peněženku.

Hani, to jsou přímo lukulské hody. Moc ti přeji vaši vzájemnost a radost ze společného putování, to už se vidí málokde. Já jsem zapojená na dvojce, mezi dobrými lidmi pak člověk trochu vytěsní trápení. A fotky máš, jako vždy, parádní. :-)

Příroda je úžasná, jen my to pořád nechceme respektovat. Tedy ne všichni a ne pořád. Aby mě někdo nechytil za slovíčko. :-)

Zajímavá informace. Přiznám se, že Italské listy neznám.

Úvodní foto je moc pěkné. Alice Masaryková byla velice zajímavá žena s nelehkým osudem. Zrovna o ní pro příští jaro připravuju článek. Cyklus akcí v Lánech je dobrý nápad. Zejmena beseda na téma prvorepublikové módy bude super.