:-) Pěkné, kdejaká sranda spěje k fatálnímu naplnění jako kdysi autosamolepka v přesmyčce na tričkách synků : V Z Á B Ě H U -- V Z Á H U B Ě :-)

Moc zajímavý článek,ráda jsem si přečetla. I když musím říct,že u takových článků je mi vždycky trochu smutno...já vím,je to v podstatě normální,že lidé "migrují",jsou donuceni změnit "vlast"z různých důvodů. Odešla od nás spousta šikovných lidí do světa a mně to připadá jako velká škoda,tak malý národ a o tolik lidí přišel. V podstatě jsme roztroušeni po celém světě.

Svatba: Helenka Červenka, Radosti: Soňa Prachfeldová, výlet nehodnotím.

Pobavila jsem se a jak vás postupným čtením článků poznávám, vsadila bych se, že se brzy opět vydáte po neznámé trase (bude opět o čem psát). :-)

Pěkné verše umocněné krásnou fotkou.

Pane Zelenko, moc děkuji, přes reklamy sice skoro nevidím, ale díky za pěkný článeček a tímto i začátek dne :-)

Každý kráčíme životem ve "svých botách", mnohdy v iluzi, že nás druhý pochopí. NEPOCHOPÍ! Proto mi dnes nevadí, že jsem pro valnou většinu lidí podivín, snílek, "zelená, či žlutá bunda" ale nikdy, posluhovač režimu pro vlastní prospěch. Pro mě je důležité umět být svá. Svobodná, šťastná a spokojená ve "svých botách", na "své cestě". Co já vím, třeba za 26 let ze mě také bude spisovatelka autobiografií, ve kterých budu psát o svém bohatém životě, prožitém v pokoře a lásce k bližnímu ♥♥♥

Tady naprosto souhlasím. Já jsem si bez zeptání velice naběhla kdysi při zájezdu do Tuniska. Předtím jsem tam už byla v Hammametu a to nebyl problém, podruhé jsem se však dostala do rozestavěné zóny, odkud nebylo takřka žádné spojení s nejbližším městem a nikdo pro nás 5 lidí z hotelu neuspořádal fakultativní výlet. Byla to tuniská cestovka, která záhy zanikla.

Někde jsem četla vyprávění, jak velká výhra připravila výherce o dosavadní pěkný život. Pamětníci si jistě vzpomenou i na starý film Valentin dobrotivý o výhře-nevýhře. Já osobně jsem nikdy nepřemýšlela nad možnou výhrou. Díky za příspěvek.

Maruško, jste prostě "nezmaři"!! Ať Vám to dobře a dlouho šlape! Díky za krásný článek i fotky :-)

Libí se mi to přirovnání se starou dogou. Občas se mi jedna taková doma vyskytuje, také se jí snažím porozumět a respektovat, ale ne vždy to dokážu...

:-) :-) Dvojnásobně Alzheimer postihuje ženy, takže do pánské knihy "Naše výlety" vložit daktyloskopický list,... aby si naše stařenky mohly připomenout, kde toužebně šmátraly :-) :-)

:-) Znám, znám : "Těch neznám slov, jež řekl bych a plakal,/ však zahrádku mám krásnou, růží sad,/ a kdyby vás tam někdy v noci slavík zlákal,/ tam z oněch slov je růží sad.../ aneb Když čtrnáctiletým je právě vůl pětkráte :-)

:-) Jako téma dodatku Istanbulské úmluvy vhodné pro obě komory Parlamentu ČR :-)

Moudré a krásné. Díky.

Tuto Popelku jsem v ND viděla, je překrásná. Půjdu si ji poletech zopakovat.

Podobnou potvůrku mají na sloupku u jedné chaty nedaleko nás. Zatím také neodlétla a lekám se jí hlavně já.

Zdeni, díky za hezkou a zajímavou vzpomínku. RP také patřil k mému dětství.

Díky vašemu článku jsem si vzpomněla, že jsme za mých studií (nevím už v kterém roce) malinko pocítili zemětřesení v obýváku v Praze. Druhé zemětřesení jsem zažila v roce 2018 v Peru. To už bylo trošku větší, při něm vypadávaly v obchodě věci z regálů. Další snad už nezažiju.

Moc hezké, dojala jste mě.