Tenhle bezva cestopis by si zasloužil větší poutání na portálu, vím, jakou dá práci udělat kvalitní fotočlánek. Aspoň velká pochvala za něj.

Soni, moc ráda čtu tvoje rozjímání o životě. Vždy mě to nabijí novou energií a těším se na další a další prožitky. Díky. :-)

Lído, moc pěkná a působivá zpověď.

:-) Romantická příležitost, hlavně ale schopnosti a nasazení jsou až k závidění; i duch minulosti si zaslouží úctu... :-)

Žalování schvaluje málokdo. Přesto existuje pro některé typy práskání podpora ve schválených legislativních ustanoveních. Jen musí mít ten správný obsah a "štábní kulturu."

Vaše pohádka ještě nezkončila.Moc Vám to přeji.Být spolu celý život,to je štěstí.

:-) Dvojnásob je málo, klíčem bývá moudrost nebo strach... :-)

Krásně jste to napsala. Bez respektování přírody a užívání si její krásy se žít nedá. Mám to podobně, doma ve městě i na chalupě, všechno zotvírané, ať proudí vzduch. Jen v těch vedrech jsem na balkon pověsila prostěradla, abych neměla spálené kytky. Přeji hodně krásných rán a podvečerů prožitých ve zdraví a pohodě.

Této velmi smysluplné činnosti hospiců fandím nejen proto, že bych takovou službu mohla jednou potřebovat. Za názvem Umění doprovázet nevidím jen péči o těla "odcházejících", ale také o duše těch, kteří se budou vracet.

Krásné fotky, Naďo, zvlášť ty zvířecí.

Děkuji za další zajímavou řeckou reportáž.

Vlaďko, to je dokonalý popis babičkovského láskyplného týdne s vnoučaty. Dobře Ty pocity z hektických dnů "vždy ve střehu" znám a dost mě i mrzí, že děti rostou tak rychle ...

Zde v Týně zemřel loni pan učitel, který byl o 12 let mladší než jeho manželka, také bývalá učitelka. Poznali se jako kolegové a vzali se ve věku 38 a 26 let. Žena dokázala přivést ještě na svět dva chlapce, kteří bezproblémově vystudovali a jeden je dokonce nynějším starostou. Myslím, že v tomto městě je lidé brali jako stabilní pár (věřící) a nikdo jejich soukromí nepitval. Já osobně jsem, zřejmě vzhledem k brzké ztrátě tatínka, zprvu obdivovala výrazně starší muže, s přibývajícím věkem, který jsem ale nijak nepociťovala, mě oslovovali čím dál mladší. A dál už to nebudu rozvádět.

Vaše prázdninové aktivity s vnoučaty jsou skvělé. Zážitky, které jim již dlouhodobě nabízíte jsou jedinečným vkladem do jejich budoucího srovnávače hodnot.

Věro, děkuji za článek a fotky Holky. Chystám se tam vydat se na ní podívat. Už se na to těším. Máš pravdu, že se lze obávat sprejerů.

:-) :-) Tak tak, Češi nebudou v ulicích, pokud nepřijedou Rusové, protože je pořád lepší lemtat škopky... :-) :-)

Jendo, přeji tobě i tvé tvorbě hodně štěstí. :-)

Úžasná vzpomínka, na takové se nezapomíná. Vzpomněla jsem si uherský salám, který pomohl mému strýčkovi za první světové války, když vojáci hladověli. Ten salám se nekazil a vydržel strýčkovi mnoho let.

Toť otázka, Aničko! Už se tomu nedivím, ale s vděčností přijmu místo, když mi ho někdo nabídne. Když jsem byla mladá, ani mě nenapadlo sednout si, když v plném autobusu stál někdo evidentně starší než já. Jiným faktem ovšem je, že případný úraz dítěte by si nepochybně odskákal vedoucí.

Krásný, láskyplný článek...všechny tyto lumpárny důvěrně znám a stále ještě prožívam s naší bobtailicí :-))