Děkuji za hezký a zajímavý článek. V Řecku jsem nebyla a bohužel se tam už nevypravím, i když mám moc ráda jeho antické období.

Vlaďko, líbí se mi další kapitola ze života Marty. :-)

Opět moc hezká procházka krásnou krajinou. Fotky jsou krásné jako u Tebe pokaždé

No mě by zajímalo, jak to má sama autorka článku. Řekla bych, že je to závisí na osobním nastavení jedinců a žádná kamarádka, ani kamarád, případně odborník nepomůže. Ať už dotyční žijící singl, v páru, případně ve třech. maximálně ve čtyřech lidech, je to každého věc. Jaké si to kdo udělá, takové to má.

Je mi vždycky moc líto, když slyším o rušení nějaké vlakové trati. Co se jich zrušilo a nahradily je kamiony, které nám ničí silnice a jejich výfukové plyny zamořují celou krajinu. Hlavně, že se mluví o ekologii - bohužel hlavně jenom mluví.

Sdílím Tvoji radost, že ses operace v Praze dočkala včas. Přeji Ti, abys se mohla brzy těšit i z toho „skákání přes kaluže". Čiň sobě hodně dalších radostí ze všeho, co máš ráda. Držím pěsti, Jarka

Krásné, elegantní, mladistvé.

Také jsem se celý život potkala s pocitem.."Co by tomu řekli lide"...dnes jsem tyto pocity úplně vypustila že svého stále se zmensujiciho ega... Tyto pocity nastavuje v člověku celá spolecnost a je těžké se s těmito pocity srovnat. Až lety se vše obrusuje...vyžaduje to ale neodsuzovani druhých, odpuštění..... Takto jsem dospělá i k tomu, že si uspořádáním svoji vlastní vernisáž bez ohledu na kritiku.Vse to, co mi přináší radost, to činím s uspokojením.Prijdte se podívat na moji vernisáž 29.6. v 18.hod do krcmy u 7 Svabu, což je na Janskem vršku. DEKUJI. Dana

On recept na kvalitní stáří v relativně dobré zdraví je jednoduchý: kromě stravy, spánku a pohybu jsou důležité ještě přátelé, dost důvěrní na to, abychom si s nimi vyměňovali názory, ale i emoce stisk ruky, pohled do očí, úsměv. Na které se můžeme spolehnout, když něco potřebujeme. Sám mám takových málo, ale jsou tu a jsou připraveni se mnou sdílet radosti i starosti. Sláva jim! Takové by si měl každý držet stůj co stůj. Určitě bych neriskoval třeba rozvod, kdybych tím ztratil přátele z manželčiny strany…

Písek je nádherné město. Moc rád jsem tam jezdil za obchodem a vždy jsem tam strávil minimálně dva dny. Mám spoustu fotek.

A je to tady, nová témata, nové možnosti. Už se těším na Vaše příběhy.

Zuzanko, zase nepřekonatelné. Nádhera. Tvoje básně můžu číst pořád dokola a nepřestanu žasnout.

Držím palce a přeji co nejveselejší uzdravování.

Pane Berko, že vy nemáte zahrádku, i hlemýždi musí být dva :-)

Dnes na ČT v Toulavé kameře byla reportáž z této výstavy.

Dnes jsem držela bobříka trpělivosti: nejprve 25 na kole, PAK nedělní fejeton. A výsledek? Usměvné čtení jako vždy. A zase čekat do další neděle. Díky.

Tady ty neustálé diskuse a úvahy o tom, jací jsou dnešní mladí, atd absolutně nesnáším. Dnešní mladí oddalují nástup do zaměstnání a založení rodiny? A co bylo tak úžasného na tom, že moje generace a tedy generace pisatelky, skončila školu; kluci šli na ZVS a v 21 letech se ženili a měli děti? Vysokoškoláci byli ženatí před skončením školy a už měli rodinu. A "včerejší" mladí si nevybrali špatnou školu? Kolik strojařů s VŠ diplomem pak dělalo cokoliv jiného, protože strojařina je vlastně nebavila? Kolik chemiků nepracovalo jako chemik? I tehdy ne každý, kdo vystudoval VŠ, pracoval potom v té samé odbornosti. Ostatně, na vysokou školu se nedostal každý, kdo o studium měl zájem. Byla snaha, aby co nejvíce lidí pracovalo manuálně. Po roce 1989 se učební obory povýšily na SŠ s maturitou, nástavby po SŠ se přesunuly na VŠ a jsou z nich bakalářské obory. Vysokou školu může studovat mnohem více lidí, než do roku 1989. Není pravda, že všichni studenti se nechávají živit rodiči. Moji synové, napřl, chtěli studovat. Tak studovali. Dostávali sirotčí důchod po otci a zbytek si vydělávali po různých brigádách přes agentury. Platy učitelů, ty bych pominula. Dávno jsou ty doby, kdy učitel patřil mezi obecní chudé. Učitelem bych sice nechtěla být. Ale při práci v softwarové společnosti jsem pomáhala zavádět mzdový software do škol. Do desítek škol. Vím, jak platy učitelé měli. Podle tabulek se jim každý rok od podzimu plat zvyšoval. A nebudu připomínat neustálé stávkování a zvyšování jejich platů. Mají, ať mají, ale atraktivita školství se tím nezvýšila. Do roku 1989 nemohl téměř nikdo nikam cestovat. Takové řeči - ale my jsme byli na Rujáně, my jsme byli v Bulharsku - ano s ROH, téměř zadarmo, na jednom místě. Já jsem dělala průvodkyni. Dostala jsem se do SSR, BLR a Jugoslávie. Ale se zájezdem, individuální zahraniční turistika téměř neexistovala. Moje děti mohou cestovat kam chtějí. Vydělají si a pak jedou, např. do Brazílie. A proč ne? Proč by měl mít můj syn ve 24 letech už čtyřčlennou rodinu? S tou už by nikam individuálně nevyrazil. Prostě viděli u svých rodičů jen práci, práci, starosti a občasné hádky o tom, co děláme s penězi, proč žijeme z ruky do úst. Já mladým neposkytuji finanční podporu, vychovala jsem je tak, aby se od 18 živili sami. A pokud nechtějí mít starosti o rodinu, je to jejich věc. Ne všichni z předchozích generací byli ženatí nebo byly vdané. Svobodných i tehdy bylo více než dost. Nakonec bych chtěla napsat, že nemám pocit, že mne děti pozorují, jak stárnu. Ony také stárnou. Takové klišé jako "podzim života" to mi způsobuje kopřivku. Do devadesáti mi zbývá hodně let, ale já o to, dožít se devadesátku, ani moc nestojím. Jak to bude, tak to bude. Když zemřu zdravá za rok, bude to pro okolí lepší, než když zemřu v devadesáti, když už od osmdesáti budu mít nějakou ze stařeckých demencí.

Třešně s větvemi bych nikdy neřezala, natolik si vážím vypěstovaných stromků !

Chlapi jsou všichni stejní a ženský stejně slepě důvěřivé. :)

Cením si toho, že je popsán nejen problém, ale i rozumná reakce na něj a jeho řešení.