Máte parádní úlovky!

Jako první jsem si dnes přečetla tuhle básničku, je moc pěkná a milá. Jste skromná jako já. Máte jen jedno přání probudit se do nového krásného dne. Děkuji.

Jiné jsou děti, jiné jsou snachy, jiná je doba i život. Soustřeďte se na ten svůj, 67 je krásný věk :-) Přejte to mladým.

Vzpomínám si na slovenského herce Františka Dibarboru, když zpíval - "čo že je to pedesiatka, keď sa páčí nám dievčatka .." Dá se to zpívat i o osmdesátce, ale je to už houby platné. Ovšem, ani v té osmdesátce život nekončí.

Článek se mi moc líbí stejně tak jako úvodní foto. Zvířátka umí "mluvit" pohledem. Na kocourkovi Piškotovi hned poznám když chce kapsičku či jen pohladit. Co se týče samomluvi, tak jedna moje kolegyně má takové motto: "samomluva je jediná možnost promluvit si s rozumným člověkem".

:-) Je těžké být současníkem minulosti i budoucnosti... :-)

Krása.

Přesně jak říká Kateřina Šédová ve třetím odstavci, spánek se pro mě stal důležitým víc než cokoliv jiného. Naučila jsem se chodit "spát se slepicemi" a budí mě východ Slunce. Zástavami dechu netrpím, sny se mi zdají zřídka kdy, ale jen hezké. Moje heslo je: "Zdravý spánek - nejlepší cesta k sebepoznání. Samozřejmě, že přijdou situace, kdy mě na mé "cestě" někdo "vytočí", pak stačí "odpustit páru" a jdu dál. Preventivně počítám s tím, že se vždycky najde "dobrák", který ví, na kterou "strunu brnknout", aby mě vychýlil z rovnováhy. Zdravý spánek můj zdravý život jistí ♥♥♥

Pravdivé vyjádření. Právě žít v přítomnosti a nezapomínat na minulost.

Našla jsem všechno a na ovoce v poslední větě se moc těším.

Mám dojem, že v našem věku zakládat zahradu by bylo poněkud pozdě.

Naši chatu jsem prodala, sama jsem už na práci na zahradě nestačila, rodina moc neměla zájem. mrzelo mě to, ale už jsem to obrečela a teď jezdím se seniorským klubem každý druhý týden na výlety. Dnes jsem ráda, už bych na údržbu neměla ani sílu ani peníze.

Největším světově známým dadaistou byl Salvator Dali...bohužel od něj v Čechách žádná socha v parku nikde nestojí, tak máme alespoň toto hravé zpodobnění lázeňství od našeho sochaře...mě se to líbí a děkuji za vysvětlující komentář...Hugo Duxe neznám, v první chvíli jsem si myslela, že je to Franz Josef :-)

Soňo, díky za pěkné pokoukání. :-)

Líbí se mi titulní foto, u nás je to přesně obráceně :-) :-) :-)

Omlouvám se za tu hvězdičku, vlítla mi tam ani nevím jak.

První a poslední odstavec mě tedy opravdu rozesmál, neboť pojem tolerance se stal velkou neznámou. "Jinými slovy", nebo-li rozdílnosti názorů se meze kladou, ne že nekladou. Naštvanost většinové společnosti na jedince, kteří umí být šťastní z maličkostí, neboť netrpěli a netrpí velikášstvím, se stala národním sportem Čechů. Tak ať si klidně v naštvanosti závodí, ale já se tohoto závodění určitě neúčastním. Zbytečně bych zvyšovala jejich naštvanost a v tomto smyslu vítězství nikomu nezávidím. Moje "parketa" je https://www.efia.cz/blog/dopamin-jak-mit-v-rovnovaze-hormon-stesti

Ano, někdy to je podobně jako nemoc takové malé upozornění, aby se člověk zastavil a něco více či méně poopravil.

Kdybych neměla také našlápnuto, tak bych se při čtení Vašeho fejetonu smála na celé to.... no, kolo. :-)

Hezké téma i výzva k lásce k životu, flóře i fauně.