Ano, souhlasím, že o vztah je tŕeba pečovat i v seniorském věku. Již párkrát jsem na tomto portálu psala o manželské ponorce a věcech s tím spojených.

Pěkné, svěží. :-)

Moc zajímavý životopis, ale pokud chcete psát, tak pište o něčem.

Tak držte ty palce. Je to chvályhodné.

Milá paní, užívejte si život se vším všudy. Věk je jenom číslo. Hlídání vnoučat není povinnost. To je laskavost a pomoc navíc. A do života si nenechte mluvit.

Měli jste smůlu i štěstí zároveň, ještě že to díky vašemu odhodlání bojovat dobře dopadlo :-)

Děkuji za informaci. Ovšem, když jsem mrkla do programu a našla v Hradci pouze jednu přednášku, bylo to trochu zklamání.

Pane Polanský, líbí se mi Vaše nabídka noir poezie, pokud to tak mohu nazvat. Verše se mě dotkly svojí temnotou, beznadějí a smutkem, Doufám, že noční stíny ve Vaší tvorbě nepřevládnou.

"Antisamotářka", co to je? Od dětství jsem žila v naprosto odlišném prostředí, než moji vrstevníci. Na okraji společnosti jsem se naučila samostatnosti, rozhodovat sama za sebe a žít bez závislosti na komkoliv. Strom, který vyrůstá jako solitér, odolává povětrnostním vlivům. Stromy v lese tuto schopnost nemají a lidmi je to to samé. Strom to ví, ale lidé to nepochopí a stále na někoho spoléhají.

Hezká procházka městem, kde jsem nikdy nebyla. Děkuji.

Děkuji za informaci. Už jsem si stihla zajistit jednolůžák v hotelu a mám potvrzení o rezervaci.

Držím palce všem mladým lidem, kteří mají odvahu pustit se do nějakého řemesla. V módě je to asi zvláště složité, když je v obchodech tolika zboží. Ale věřím, že mladá paní návrhářka může nabídnout daleko více. Tak ať se vám dař a máte co nejvíce zákaznic!

Obdivuji vás. Já bych nejspíš neřekla ani jak se jmenuji. Několikrát jsem AZ kvíz viděla a je to dost těžká soutěž.

Pěkné, stručné přiblížení nám vzdáleného města. Škoda, že jste nefotil. Díky. :-)

p.Zelenko jsem dlouhodoba ticha ctenarka vasich krasnych vypraveni ,psani o zivote, vzpominani jo mate talent a umite krasne s citem psat a je citit ze jste prozil krasny zivot...

Hanko, máš bezvadné procházky s Eliškou. Ráda jsem šla s vámi.

Národní divadlo - Nová scéna - jeden lupen za 845 kaček. To jde, to je jako zelenina na lečo pro dvě osoby a ten punč platím já. :)

V rodinách se dějí různé věci a týrání tam může probíhat v různých směrech, tedy i obráceně - směrem k dětem od rodičů, kteří se nedokáží například vyrovnat s tím, že jim děti už dávno dospěly, že jsou samostatné a s nastupující demencí je to pro "milující děti" neřešitelný problém. Režisér Jiří Menzel vyprávěl docela "zábavnou" historku, (když to sledujeme jako nezúčastnění posluchači) jak ho maminka nechtěla pouštět ven ve večerních hodinách za "děvčaty". Stoupla si mezi dveře a řekla: "Ne - Jirko, ty nikam nepůjdeš!" To už mu bylo 45 let! Nebo jsem slyšel vyprávět, že dcera svého otce bacala přes ruku, jako něco a zároveň i líbala, když jí už podruhé snědl tu papírovou krabici - to plato na vajíčka, snad mu to připomnělo ty sušenky - vlnky se kdysi jmenovaly. Kdo koho týral? Ta dcera otce nebo ten dementní otec tu dceru nevědomky? Je to smutné nebo veselé? Asi obojí - je mnoho opravdových lidských příběhů, které mají (?) zůstat v rodinách. Nebo se i o nich má mluvit, abychom se je naučili zvládat lépe?

Milá Jani*, díky moc za Tvoji radostnou i nostalgickou vzpomínku* - v některé se i poznávám. Úvodní fotografie ♥ - je překrásná. Také jsem měla v dětství "horácký kroj" - ale v něm jsem jen tančila v Horáckém souboru písní a tanců Protivanov naše horácké tanečky. Dokonce jsme jednou v Krajské soutěži v Brně v 50tých letech vyhráli první cenu.

Některé ze zmíněných filmů jsem viděla také. Do školy jsme chodili na směny, a tak jsme jedno dopoledne v týdnu s družinou navštěvovali kino. To bylo ve starém lazaretním dřevěném baráku v Pardubicích na Dukle a říkalo se mu blešárna. Proč asi? A filmy byly na jedno brdo. O válce a statečných sovětských vojácích. Dlouho mě strašily ve snech ohořelá či rozstŕílená těla, lidé umrzající ve sněhu apod. Dobrovolně mě nikdo do dospělosti do kina nedostal.