Teda Soni, teď jsem se pobavila podruhé, poprvé to bylo včera v devět hodin ráno, když jsi mě vytáhla z postele. My se do toho Světce musíme zajet podívat, taky jsem si připomněla jak to vypadalo u nás na poště, když jsem tam chodila volat do práce. Boxer nemusí být špatný, ale čivava je moje srdcovka. Přeji ti krásný den a další legrační snění.

Jako mladá jsem měla tenký leopardí rolák. Když jsem z něj vyrostla, ušila jsem si z něj šálu.

Děkuji Evko za příjemné čtení po ránu. Vzpomínky na dětství jsou v nás hluboce uloženy a když se můžeme ještě podívat i na rodná místa, tak jsou umocněny o to více. Život jde dál a žijeme tady a teď a patří vše do jednoho ranče. Žiješ v moc hezké krajině, v přírodě a vždy máš kolem sebe psí lásky. Jinak si tě Bertiku ani neumím představit.

Marta žije hezkým poklidným životem, možná potřebuje trochu vzrušení. Vždy se těším na další dění v její rodině.

Moc hezké, zahrála jsem si :-)

A co přinesl čas?

:-) Trefené poznávám podle vlastní zkušenosti. Theofrastos by své Povahopisy napsal lépe a rychleji podle kočičích tlup. :-)

Souhlasím se snížením výše důchodu při jeho valorizaci. Můžeme mít jen to, na co máme.

Také jsem měl a mám rád tu naši zemičku, i když dneska se to moc nenosí. Většina mladých lidí chce být světová a eurounijní a my, kteří to tady mají rádi, jsme nazýváni flastenci. Já považuji za hlavní zlo normální obyčejnou nenažranost. Tento odlidštěný systém je takový: růst, růst růstu, větší tohle, dražší támhle to, zisky a chamtivost. Ve starém Babylonu si také mysleli, že mohou všechno. Postavíme nejvyšší věž, která bude sahat až do nebe, říkali. A stavěli a stavěli. A už chyběla poslední cihla, když už toho vychloubání měl Bůh Hospodin dost a smetl věž, rozkotal hradby a utopil pyšný národ ve vodě a krvi. Říkalo se kdysi, že žádný strom neroste do nebe. Tak i tady přijde brzy krach. Nikdo neví, jakou bude mít podobu, zda jaderné války nebo zhroucené ekonomiky. Snad si pak zase začneme vážit krásné vlasti, maličkostí, které se nedají koupit.

Naďo, těším se s tebou a tvými krásnými fotkami. :-)

Přečetl jsem si, určitě máte pravdu. Já mám neomezená mobilní data. Tak snad jsem ok.

Hano, buďte ráda, že máte své zuby, ale doporučuji neumdlévat ve snaze najít zubaře. Při mé zkušenosti, než se Vám ho podaří najít a než přijdete na řadu, určitě nějaký zub bude vyžadovat péči odborníka, třeba preventivní. Vzpomínám na doby, kdy jsem si bez objednání šla sednout do čekárny zubaře, počkala si až na mě přijde řada a tentýž den se mi dostalo ošetření, přitom nešlo o akutní případ. Ale čo bolo, to bolo!

Citlivé téma a velký problém, který navíc každý vnímá jinak. Měla by se zohlednit řada věcí a rozhodně neházet všechny do jednoho pytle. Lidé s těžkou prací ať mohou skončit dřív (bez krácení penze), naopak kdo by chtěl dělat i v důchodovém věku, měl by být zase aspoň trochu zvýhodněný. Jako OSVČ se celý život hodně věnuji prevenci, protože žádná nemocenská...a dost se mi to vyplácí. Nemarodím a jsem v dobré kondici. Za řadu zdrav.problémů si opravdu můžeme sami. Dělám fyzicky (kosmetička, masérka), už jsem trochu zvolnila, někdy jsem víc unavená, ale pořád mě to baví a ráda bych dělala aspoň 3 dny v týdnu i v penzi. Ale ta bude až za sedm let (v 65), tak kdoví...Snad to vyjde. Hezký den všem!

Přečteno jedním dechem. Osudy lidí jsou samé kličky a tady se rozuzlily . Poutavý článek. Děkuji za sdílení.

Jó sny, ty mívám, někdy jsou hezké, většinou za moc nestojí a s radostí je zapomenu.

Nemyslím si, že je to ze strany žen sobecký přístup. Doba se změnila a ženy pracují stejně těžce jako muži a když přijde čas, kdy lze zvolnit, chtějí si ještě kus života užít. Znám spoustu velmi aktivních žen, které se trápí s velmi neaktivním partnerem, takže když nastane období změny ( rozvod či úmrtí partnera) už to zkrátka nechtějí zažívat znova. Ale pokud by se nový vztah změnil ve velkou lásku, určitě by se společnému soužití nebránily. Pravdou však zůstává to, že řada i původně aktivních mužů hodně zpohodlní jakmile má " své jisté ". A pak jsme zase tam, kde jsme byly...

Danielo, krásně popsaná sága vaší rodiny. Je vidět, že tě to baví a že to je tvoje parketa. Ze slov je cítit láska, porozumění, úcta i obdiv. Děkuji za to, že to vše můžeme s tebou sdílet. :-) :-) :-)

Když jsem chodila na střední školu, měli jsme ve třídě sedm dívek jménem Alena. Jsem ročník 1948, asi to bylo v té době moderní. Mám kamarádku, která je křtěná Ivanka, říkáme jí Iva. Já mám ráda, když mi říkají Marie, ale takových je málo.

Milá paní Lenko, popsala jsem váše trápení opravdu tak, že jsem se na konci za vás vnitřně na vašeho manžela rozčílila. Oni si to chlapi prostě neuvědomují, že ač to vypadá jako banalita, druhému to může hodně ubližovat. My s manželem doma také občas řešíme, že se mi nelíbí, když sedíme třeba na gauči, kde leží i náš pes (kterého mám také velmi ráda), že ho manžel pohladí a až potom se otočí na mě a řekne, že mě pohladí taky, aby mi to nebylo líto. Je to malichernost, ale mně se také nechce být na druhém místě za psem :-). Jinak máme hezký vztah, ale tohle mě teda štve, takže vám rozumím. Manžel se tomu směje, ale jen kdyby to bylo obráceně, tak by se ho to také dotklo. Dokonce si pamatuji kolegyni z práce, která svému psovi úplně propadla, ale tam se to stalo kvůli tomu, že její manžel jí pořídil psa, kterého ona nejdřív nechtěla. Jenže s ním nikdo jiný nemohl chodit na procházky, tak chodila kolegyně. Ale měli náročného psa na pohyb, trávila s ním venku i 4 hodiny denně. A to se manželovi nelíbilo, jenže jí ho pořídil, tak nemohl nic říkat. Napadlo mě, že byste si mohla pořídit dalšího pejska a ten by byl jen váš. Ona ta láska ke zvířatům je krásná, vrací nám potom všechno mnohokrát víc zpátky svojí radostí a vítáním, ale pes nikdy nemůže nahradit vztah k manželce. Držím palce, určitě je zapotřebí něco změnit, když vás to trápí.

Aničko, nádherné fotky, už jsi ve vašem kraji našlapala kilometrů. Tak ti jich přeji ve zdraví nekonečně.