Hanko, přečetla jsem jedním dechem. Někdy i nezávislost na čemkoliv nebo komkoliv může napáchat dost škody ve vztazích, natož jakákoliv závislost. Přeji vám, ať jste brzy zcela fit a spokojená.

Milá paní Marie, Vaše vzpomínky čtu vždy s velkým pohnutím. Cítím z nich hluboký cit a lásku k rodině, která to neměla lehké. Fotografie přinášejí atmosféru tehdejší doby, máte bohatý archiv. Spolky byly solí života lidí na venkově i ve městech. Díky za ně.

Že na Íčku nejsou ubručení? Na Ringu a Politice je jich dost. Hloučky důchodců se svěšenými koutky a strachem v očích, se vzteky zaťatými pěstmi na každém rohu a v cukrárnách, v lázních.. Oni by vše dělali líp...

Paní Taťano, napsala jste moc hezký příběh , kdy váš domov žije už jen ve vzpomínkách. I takový je život. Ale ve vašem srdci zůstane navždy, stejně jako vaši blízcí. Děkuji, že s vámi můžeme tyto příhody sdílet. :-)

Vlaďko, dík za velmi fundované informace. :-)

Domácí násilí je i psychické týrání. Tedy nutno říci: Více než dvě třetiny českých mužů zažilo domácí násilí.

V těchto lázních jsme před lety taky byli, dokonce jsme s sebou měli i pejsky. Hezké fotky.

:-) Něco ze starého Ginsburga a Zdeňka Borovce v podání Evy Pilarové - Vosková panenka: Že prý někde na světě jsou dvířka a u nich klíč,/ tamtudy vcházejí do dětství ti, kterým je už šestnáct pryč./ V zámku klíč se otáčí, jen prosím vejděte dál,/ uvítá vás vosková panenka, s kterou si kdysi kdosi hrál... :-) dál na YOUTUBE

Fotka je skvělá a článek perfektní!!! My už se raději organizovaným zájezdům vyhýbáme. Jezdíme sami. Sice toho možná vidíme míň, ale jsme zase víc v pohodě. Rozumím vám :-)

Díky, připomnělo mi to krásná mladá léta u nás na chalupě. :-)

Děkuju za skvělý fejeton, který patří k mojí nedělní kávě. Opět jsem se krásně pobavila.

Podle fotek je to tam moc hezké. My jsme podobnou zkušenost loni měli v klášteře v Doksech. Provázel nás klučík asi tak kolem 16, ale byl prima. Taky jsem o tom psala.

:-) :-) Velice inspirativní pro časy omezeného mezigeneračního kvasu a varu, svou emoční genialitu rozvíjím stereotypem hluchoně : "Cožééé? Co si řikáál?" :-) :-)

Velmi působivý a zajímavý pŕíspěvek, vhodně doplnéný fotografiemi. Ve Zlíně jsem byla pouze jednou služebně a “ve spěchu”, takže jsem z něj nic neviděla.

Moc děkuji za zajímavý článek. I já jsem podědila podobné i velmi historické fotografie*

Řecko je nádherná země. Jak lidé, příroda, moře, památky. Mám na naše cesty ty nejlepší vzpomínky. Trochu byl problém s komunikací. Musel jsem použít jak angličtinu, tak kupodivu i němčinu.

Věrko, tvůj článek je nádhera. Stručný, výstižný, doplněný fotkami. Jako informace o našich tradičních svátcích konce zimy a začínajícího jara zcela vypovídající. To podstatné je, že celá řada ustálených zvyků má svou tradici ještě z předkřesťanských dob. Nelahozeveský masopust býval skutečně tradiční i s odsouzením Bacchuse. Dával jsem o něm článek.

Vzpomínám si, že jsem příliš nejásala, když mi maminka upletla občas svetr ze zbytků vlny, i když barvy dokázala sladit.

Hezke vzpominani. Umorna pedagogicka prace s rumemicemi me pobavila :-) stejne jsou vzpominky tady na icku uzasny. Dnesni deti mi prijdou ochuzene o ty 'obycejne" zazitky. Umeji si vubec spolu venku hrat, kdyz jdou zrovna ven? Mozna ano, jen to treba nevidim. Diky za sdileni:)

Krásně napsáno, krásné fotografie - i pro mě je domov tím nejcennějším místem mého srdce ♥