:-) Bravo, taky jsem pro vyhnání Amíků z Evropy a pro cinkot podkovy kozáckého koně na Václaváku... :-)

Kytky máš skutečně krásné. Tohle už se nikdy nenaučím.

Já si myslím, že Ježíška jsme si uhájili, a že nám ho nikdo nevezme. Nicméně v dnešním podání je i Ježíšek konzum, který začíná hned po Dušičkách, někde i dřív...Obchodníci chtějí vydělat, ale my přeci nemusíme nakupovat jak zběsilí, pokud nechceme, ne? Takže mě nikterak neuráží, když mladá generace slaví Valentýna, je to svátek zamilovaných, a to je pozitivní. My na to zvyklí nejsme a už si ani nezvykneme. Nevím, jak nákladné dárky si mladí dávají, ale kytička udělá ženě radost vždycky.

V jednom tónu, ale ne jako šedivá myš.

Rád bych cvičil ale tím, že celý život i dnes hraji sporty, kde se mi zkracují svaly (fotbal, tenis, nohejbal, pinec a další), tak neudělám turecký sed ani nenanátáhnu nohu. Bohužel. Jindra

Prima pohled z jiného úhlu.

Děkuji za sdílení tohoto velice silného příběhu. Maminka musela být šťastná, když se na chvíli mohla vrátit do míst šťastných let ve Francii.

Pěkný článek. Znám takové sběratele také. Nedovedu si ale představit, že se tam dá uklidit. Mě rozčiluje jen to, když mám utřít prach na parapetu, kde mám několik věcí. A to nejsem " žádnej okresní hygienik ", dalo by se říct, že uklízení nesnáším. Ale pořádek mám ráda. :-)

Pane Berko, Vy se lidem přece nepletete do života. To byste se choval jinak. Máte zkušenosti, umíte vhodně poradit, v pravý čas a to se cení. Také jsem pár lidí nasměrovala tam, kde si nyní lebedí. Je to oboustranně příjemné, ba i přínosné.

Na světlé zítřky jsem nikdy nehrála a nikdy jsem jim nevěřila. A když vidím to, co jsi popsal na lavičce, tak se jich nedočkají ani naši potomci.

Asi to chce nějakou tu "zlatou střední" . S někým, kdo na všechno nádává a je hned proti, se také lehce nežije.

Hezký příběh, přečetla jsem si ho ráda a vychutnala jsem si všechny detaily. Je zajímavé, co se do paměti člověka uloží a i po mnoha letech to vyplyne včetně spousty podrobností.

Toto je daleko lepší vyprávění, než to, jak vlk žere babičku.

V článku je překlep - předpokládá se o zvýšení důchodů o 700 - 1000 kč. I když těch 1700 vypadá líp :-)

Velké poklady máme ve starých fotografiích i ve svých srdcích, děkuji Vám za sdílení.

Aničko, krásný!!!!

Díky, máte pěknou a rozumnou terapii. Někdo by asi potřeboval jezdit nepřetržitě, dnem i nocí.

Mně zima nevadí, stačí mi, když se pořádně ustrojím a venku se hýbám a neprochladnu, ale manželce je zima, sotva vyleze ven z domu, tak jsem jí pořídil tuto vyhřívanou vestu https://www.plaza.cz/unisex-vyhrivana-vesta-flamevest/ a jak je spokojená. Teď už si nestěžuje, že jí je zima a chodíme skoro každý den na procházky.

Už jsem četla návod na to: Jak být dobrou milenkou, Jak být dobrou manželkou, Jak být dobrou matkou, Jak být dobrou přítelkyní a teď Jak být dobrou babičkou. Kdybych dodržovala striktně všechny ty rady, musela bych být asi nějaký robot na spouštění nálad na knoflík. Většina pisatelů - radilů, i z řad psychologů a psychiatrů, nemají svoje emoce a vztahy k blízkým v absolutním pořádku. Nevím, jestli jsem skvělá babička, asi ne, ale dítě, které se mi začalo vztekat a něco si vynucovat, jsem pleskla po zadku. Mně respektuje. Druhou babičku, hodnou a téměř podle vašeho předpisu, z té si nic nedělá. Ne, že se celá rodina bude podvolovat náladě jednoho malého člověka, ale ten malý člověk se podrobí většině. Tak je to u nás. Vybrat si může to, co chce ráno k snídani, ale z toho výběru, který sestavím já. Mléko, čaj, kakao nebo bílou kávu, ovocný džus? Určitě si nebude vynucovat coca-colu, proto, že to má k snídani chlapeček z jeho třídy.

Martino, pěkný článek a rodinné fotky, ze kterých je zřejmé, že je to opravdu srdeční záležitost. Já jsem ke Šternberku začala jezdit na první vandry někdy na střední škole, pravidelně, kamarádi tam měli kemp. Ale na tom místě je nyní postavena dálnice.