Já jsem se v těch příbuzných úplně ztratila.

Pohlazení po duši, takové upřímné vzpomínání. Člověk si vybaví plno drobností ze dětství v domku na okraji vesnice. Nikdy a nikde mi letní rána tak nevoněla, jako tam. Heřmánek a jitrocel s mateřídoušku člověk viděl normálně v trávě, na obzoru byl ranní mlžný opar, starý akát a lípa mě vítaly před domem. U plotu předzahrádky se pnula růže na zahrádce měl děda od všeho trochu. Co mi dalo práce sehnat o třicet let později takzvaná srdíčka na tu svou chalupu! U dědy byl ten keř jednou z dominant zahrádky. A ty Renety a Nonety na čtvrtkmeni měly úžasnou chuť a byly stejně velké, jako malované. Já se s jablky rok co rok zlobím. Asi to tak dědo neumím, no....

Gratuluji :-) přemýšlím, co jsem sbírala jako dítě, a představte si, že také známky! Bavilo mě to moc. Pamatuji si na aršíky, které se kupovaly na poště. A pamatuji si i radost, když jsem nový aršík držela v ruce... Pak jsem ještě sbírala obaly od čokolád :)

No, křiklavá by být nemusela.

Hani,měla jsi krásný a voňavý den. A krásně mne naladila hned po ránu úžasnou květenou.

Domov je silné téma a moci vyslovit větu "jsem doma" s oním pocitem štěstí, jistoty a bezpečí je dar. Dokonale jste to, pane Zelenko, popsal slovy: "Vědomí domova je totiž pocit silně konzervativní. A násobený časem. Být doma, to je určité vědomí bezpečí, které člověk nosí ve své hlavě. Pocit, který sílí s přibývajícím věkem." Jiné pocity mám ve vzpomínkách na domov mého dětství a dospívání a mnohem silnější pouto mám k domovu své dospělosti, vlastní rodiny, stárnutí. Chápu ono časté poslední přání: "Chtěl/a bych zemřít doma."

Kutil Tvůrce mě rozesmál. Bezva fejeton! Díky. :-D

Naďo, díky za nahlédnutí do tvého domova. Líbí se mi. :-) Taky jsem ráda, že u našeho domu je zeleň. Dívám se do zahrady, naproti domu jsou dva parky. V jednom na jaře krásně kvete magnolie.

Krásný příběh...jako malá jsem taky měla svojí přítulnou slepičku, králíčka i kůzlátko...jednoho dne zmizeli...naštěstí jsem byla malá a nepátrala jsem po tom proč...holt takový byl život

Mívám v životě období, kdy o svém osudu i osudech jiných přemýšlím. Ale nikdy jsem k jednoznačnému závěru nedošla. Třeba je to tak, že nějaké rámcové předurčení existuje, ale je na člověku, jak ho “využije” nebo změní.

Ne, určitě si důchodci nepřilepší. Pouze se jim o něco sníží rozdíl mezi tím, co měli a tím, o co je vysoká inflace a drahota obrala. Nazývejte věci pravými jmény, prosím...

Jindro, smutné pravdy. O tomto problému jsem už napsal řadu článků. A bude bohužel ještě hůře, tento vývoj nelze změnit. Technika předhání společenský vývoj a společnost postupně degeneruje. Viz historická fakta.

Optimistická poezie předoperační. :-))

Každého pokroku v této oblasti si velice vážím. Maminka na konci života ztratila postupně zrak, a tak vím, jak velikou pomocí byly různé digitální pomůcky, audioknihy apod.

Eleno, svoje sedmnáctiny jsi oslavila vskutku nevšedním zážitkem. Škoda, že jsi se nemohla vyučit fotografkou. Přesto jí jsi - a bezvadnou. :-)

Vždycky říkám, že jste úžasná!

Nejen očím i duchu pro potěchu , hned po ránu , jsem ráda přečetla si tuto poetu.

Prima článek, díky.

Miluju kočky. Co kočka, to osobnost. Pár jsme jich měli, a byly skvělé...teď máme pauzu, protože máme psa, ale pevně doufám, že si nás zase časem nějaká vybere jako svůj domov :-)

Krásný výlet, mám moc ráda hory v létě, zato sníh už v posledních letech moc nemusím :-)